architekt, urbanista
(18. 9. 1913 Ostrava – 17. 3. 1977 Zlín)
Ostravský rodák Vladimír Kubečka absolvoval nejprve Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí u profesora Josefa Místeckého a posléze v roce 1936 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (profesor Pavel Janák). Téhož roku se stal zaměstnancem zlínské firmy Baťa, jejíž stavebně-architektonické tradice rozvíjel i po roce 1945. Po válce se jako člen pracovní skupiny pro regulační plán Zlína (František Lýdie Gahura, Vladimír Karfík, Jiří Voženílek) podílel na vypracování směrného územního plánu průmyslového sídliště Zlín – Malenovice – Otrokovice (1946–1948, spoluautor J. Voženílek) a studie zastavění východní části Zlína (1947). Urbanismu se věnoval při návrhu výstavby tříetážových obytných domů ve čtvrti Obeciny (čtvrť Julia Fučíka) v rámci prvního dvouletého plánu (1946). Autorem architektonického řešení byl Vladimír Karfík. Další skupinu tříetážových domů stejného typu realizovali Karfík s Kubečkou v letech 1948–1949 ve čtvrti Zálešná. Společně s Karfíkem navrhli v roce 1950 budovu Okresního národního výboru v Gottwaldově. Kubečkovým jménem je signován i regulační plán Třebíče-Boroviny ze srpna 1946.
Kubečkovým zlínským architektonickým pomníkem byl centrální sklad obuvi č. 34 (1947–1955), první československý pokus o moderní technologii skladování s promyšlenou organizací vnitřní dopravy a systémem vagónovaní hotových výrobků. Rovněž v Otrokovicích-Baťově vyprojektoval ojedinělou budovu spodkové koželužny se zajímavými konstrukčními prvky, navrženými a realizovanými ve spolupráci s profesorem Konrádem Hrubanem (1948). Dvoulodní hala byla zastřešena samostatnými skořepinami ve tvaru hyperbolického paraboloidu, mezi něž byly vloženy prefabrikované světlíky. Poprvé v dějinách československého stavebnictví bylo při její stavbě použito propařování tenkostěnných železobetonových skořepin přímo na staveništi, jež urychlilo dozrávání betonu. Obdobnou stavební technologii následně zavedly i jiné podniky.
Po roce 1948 se Kubečka stal ředitelem Projekčních závodů lehkého průmyslu, n. p. Gottwaldov (později Centroprojekt), a v této funkci pracoval až do roku 1970, kdy ji musel z politických důvodů v důsledku posrpnových kádrových čistek opustit. V době založení továrního města Zruč nad Sázavou – Baťov byl Kubečka již několik let zaměstnancem stavebního oddělení koncernu Baťa, a. s., Zlín, vedeného Františkem Lýdií Gahurou a Vladimírem Karfíkem. V baťovské části Zruče se vedle Miroslava Drofy podílel na projektu tříetážové ženské svobodárny (1939–1941), v podstatě identické se svobodárnami ve Zlíně a v maďarském koncernovém městě Martfü.
