Časová osa
Projděte si nejvýznamnější milníky v dějinách působení koncernu Baťa a jeho nástupců ve Zruči nad Sázavou.
Projděte si nejvýznamnější milníky v dějinách působení koncernu Baťa a jeho nástupců ve Zruči nad Sázavou.
V městyse Zruč nad Sázavou byla pro 1422 místních obyvatel otevřena první prodejna obuvi značky Baťa.
Koncern Baťa, a. s., Zlín, se rozhodl vybudovat ve Zruči nad Sázavou nové tovární město (Nová Zruč či Zruč nad Sázavou – Baťov). Rozhodnutí souviselo s dekoncentrací výroby za hranicemi zlínské aglomerace a se strategií rozložení kapitálových rizik v rámci českých zemí v době mezinárodní krize v předvečer druhé světové války. Zruč se totiž po Mnichovu ocitla takřka uprostřed okleštěných českých zemí.
Původní podnikovou prodejnu Baťa ve starém domě na zručském náměstí vystřídala novostavba prodejní filiálky Baťa v domě čp. 199.
Zástupci koncernu Baťa podepsali kupní smlouvu na pozemky, polesí, lihovar, elektrárnu, mrtvý a živý inventář hospodářských dvorů Damhoř (Domahoř) a Zruč nad Sázavou velkostatkáře a zámeckého pána Jana Schebka.
Započato s přípravnými pracemi první z projektovaných osmi továrních budov pod vedením stavitele Bohuslava Slováčka. Staveniště nejspíše navštívil Jan Antonín Baťa.
Obecní představenstvo Zruče nad Sázavou vyslovilo souhlas s prodejem pozemků statkáře Jana Schebka koncernu Baťa, a. s., Zlín.
Vedoucím koncernového závodu Baťa jmenován Leopold Klátil.
První zlínské stroje byly instalovány a pod dohledem zlínských instruktorů zprovozněny ve špýcharu (sýpce) zručského velkostatku. S prvními 150 zaměstnanci byla zahájena produkce tzv. bagánů, těžké pracovní obuvi.
Okresnímu úřadu v Ledči nad Sázavou bylo doručeno oficiální oznámení o vzniku zručského koncernového závodu Baťa pro výrobu, sklad a prodej všech druhů obuvi. Zodpovědnými náměstky provozu pobočného závodu Baťa, a. s., Zruč nad Sázavou (Baťa, a. s., Výrobny ve Zruči nad Sázavou), byli jmenováni Hynek Baťa a Václav Rojt.
Zahájeny výkopové práce na stavbě první tovární budovy, která byla používána již od prosince 1939.
Krátce před vypuknutím druhé světové války pracovalo v továrně deset výrobních dílen.
Zahájena stavba obecné školy v Baťově, ve své době nejmodernější školní budovy v regionu, a to podle projektu M. Drofy (možným spoluautorem Vladimír Karfík).
Započato s výstavbou vodojemu nad městem na vrcholu kopce Pohoří.
Poslední den roku 1939 byla veškerá výrobní zařízení ze špýcharu transportována do první tovární budovy.
Na hřišti SK Sázavan v místní části Závist začal působit oddíl kopané Baťových mladých mužů. V podstatě současně s fotbalovým klubem byly kladeny základy lehkoatletického oddílu, který se poprvé prezentoval na jaře 1940 dvoukilometrovým jarním během kolem Nové Zruče (oficiálně však byl ustaven až následujícího roku 1941). Již v roce 1940 doplnili aktivity baťovských sportovců agilní letečtí modeláři a skauti BŠP, organizovaní v rámci Junáka.
Přistoupeno k výstavbě závodní tepelné elektrárny.
Otevřením první dílny ve III. etáži zprovozněna první tovární budova.
Zprovozněna druhá dílna v první tovární budově: denní produkce každé dílny činila 1000 párů textilní pracovní obuvi s dřevěnou podešví.
Dokončena první tovární budova, která sloužila jak výrobním, tak dočasně i ubytovacím, vzdělávacím a společenským účelům.
Zprovozněna dvanáctikomorová podniková cihelna za nádražím na louce táhnoucí se směrem k Domahoři.
Dokončena mladší z dvojice pětietážových výrobních objektů.
Založen podnikový hasičský sbor, ve své době nejlépe vybavený požární sbor ledečského okresu.
V podnikovém jednodomku otevřena závodní lékařská ambulance, po válce sloužící jako mateřská škola.
Položeny základy Společenského domu, který byl pod střechou 22. 4. 1941.
V roce 1940 bylo dokončeno 150 rodinných domů s 50 000 m2 okrasných zahrad a trávníkových ploch s 1050 vysázenými ovocnými stromy a více než 12 000 okrasnými a užitkovými keři.
Oberlandrátem byla zakázána veškerá stavební činnost ve Zruči nad Sázavou – Baťově.
Ve Zruči nad Sázavou se uskutečnilo jednání zástupců samosprávy (zručský starosta a ledečský okresní hejtman), koncernu Baťa (ředitelé Alfred Miesbach a Hugo Vavrečka a architekti Vladimír Karfík a Jiří Voženílek) a německé okupační správy v čele s Dr. Eckholdtem. Spor o bytí a nebytí zručského koncernového závodu Baťa byl nakonec vyřešen na poli urbanizmu ve prospěch koncernu Baťa, který ovšem musel souhlasit s ústupky ve prospěch tradicionalistické německé architektury (Heimatstil).
Dokončení budovy tříetážové dvanáctitřídní obecné školy.
Ve Společenském domě s biografem (divadelním sálem) byla ve druhé etáži zároveň s knihovnou a čítárnou zprovozněna i firemní prodejna. Před Společenským domem, dočasně využívaným k ubytovacím účelům, bylo zprovozněno i fotbalové hřiště, které se však postupně díky výstavbě internátů a obchodního domu na náměstí v šedesátých letech proměnilo v asfaltové parkoviště.
Konstituován Zimolkův závodní oddíl boxu, který se prvně prezentoval v jídelně ve druhé tovární budově v lednu 1942 v zápase s baťovským oddílem Třebíč-Borovina (Zručští prohráli 6 : 10).
Do Říše byli na nucené práce odesláni první baťovští zaměstnanci ze Zruče nad Sázavou.
V železniční stanici Baťovy závody byla otevřena ikonická čekárna zachycená rovněž ve Formanově filmu Lásky jedné plavovlásky.
Do konce roku, kdy byla okupačními úřady definitivně zakázána další výstavba, bylo v baťovské Zruči postaveno 13 jednodomků, 116 dvojdomků a 20 čtyřdomků. Spektrum volnočasových organizací doplňovala závodní dechová hudba K. Kadeřábka, bývalého kapitána československé armády, pořádající každý čtvrtek na zručském náměstí večerní promenádní koncerty dechové hudby, doplňované vystoupeními hudebního kroužku zaměstnanců pod vedením J. Hlavatého.
První tovaryšské zkoušky absolvovalo 31 tovaryšů.
Společenský dům se školou a hřištěm v rodinné čtvrti si pronajala nacistická mládežnická organizace Hitlerova mládež (Hitlerjugend). Roční nájemné činilo více jak 800 000 K.
V Drážďanech byli popraveni František Gabriš a Josef Šubrt za ilegální činnost v závodě.
Po náletu na Baťovy závody ve Zlíně 20. 11. 1944 byly do Zruče převedeny dvě obuvnické dílny s 300 zaměstnanci. V roce 1944 představovala zručská produkce 8,5 % celostátní výroby obuvi, v roce 1945 v důsledku poškození mateřských Baťových závodů ve Zlíně dokonce 12,2 %, přestože z řady důvodů poklesl počet zaměstnanců.
Založena závodní revoluční rada KSČ, která rozhodovala prakticky o všech hospodářských, sociálních i pedagogických otázkách podniku.
Nově jmenovaný národní správce Jan Pištěk, dlouholetý baťovec s minulostí vězně koncentračního tábora Buchenwald, setrval v čele závodu do roku 1949, kdy přešel do vedení gottwaldovského Svitu. V továrně pracovalo pět dílen s 1009 zaměstnanci, jejichž počet se koncem roku 1945 vyšplhal na 1421 osob.
Ustavena místní organizace KSČ.
Založena odborová rada KSČ: jedním z jejích prvních úkolů byla distribuce jednoho páru obuvi zdarma v řadách zaměstnanců v říjnu 1945.
Ustavena závodní organizace KSČ.
Na základě dekretu prezidenta Dr. Edvarda Beneše z 24. 10. 1945 došlo ke znárodnění Baťova koncernu: podnik Baťa, Zruč nad Sázavou, součást společnosti Baťa, n. p., Zlín, nově spadal do kompetence Ředitelství Československých závodů koželužských a gumárenských.
Zruč nad Sázavou – Baťov navštívil ministr a předseda KSČ Klement Gottwald.
Schválena stavební dokumentace pro výstavbu bytových domů s tří- a čtyřpokojovými bytovými jednotkami. Realizace započata v roce 1947.
Ve druhém pololetí závod vyprodukoval 1 820 000 párů obuvi při týdenní produkci 40 000 párů. Hospodářským výsledkem roku 1946 byl zisk 2 352 000 Kčs.
V rámci centralizace poválečného československého školství ukončena činnost Baťovy školy práce.
K podniku Svit, n. p., Zlín, závod Zruč nad Sázavou, bylo přičleněno dalších 13 menších obuvnických závodů. Zřejmě nejvýraznější poválečnou inovací portfolia produkovaného zboží bylo rozběhnutí strojírenské výroby na přelomu let 1948/1949. Saturovala chronický nedostatek náhradních dílů a usilovala o alespoň částečnou harmonizaci početního zastoupení mužů a převažujících žen. Prvními produkovanými strojírenskými výrobky byly hydraulické multiplikátory a rozvaděče pro lisy.
Vyhláškou ministra průmyslu č. 1005 byl zřízen národní podnik Sázavan (Svit, n. p., Sázavan), jehož výrobním programem byla produkce obuvi.
Závodní klub ROH, n. p., Sázavan, založen pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky.
Zaměstnanci, nejčastěji ve věku kolem 24 let, vyrobili v roce 1949 3 309 000 párů obuvi, 6,5 % celkové produkce československého obuvnického průmyslu.
Ve vedení závodu stanul dlouholetý baťovec Ludvík Vondrus (1949–1954), dosud předseda závodní rady ROH. V pozici podnikového ředitele jej vystřídal František Hladík.
V bývalém Baťově bylo otevřeno Divadlo pracujících, postavené v letech 1948–1950 s podporou centrálního ředitelství ve Zlíně. První divadelní budovu v ledečském okrese otevírala v nastudování pražských umělců Smetanova Prodaná nevěsta. Hned následujícího roku v něm zazněla Dvořákova Rusalka (Opera Národního divadla v Praze).
Podnik prohlášen údernickým závodem.
Podnik Sázavan byl zařazen pod Ministerstvo spotřebního průmyslu, do jehož organizační struktury byl převeden i nedaleký závod Slavona z Ledče nad Sázavou.
Otevření (dvouletá) mistrovské průmyslové školy obuvnická a středního odborného učiliště.
Reorganizací československého obuvnického průmyslu spočívající ve sloučení národních podniků Svit Gottwaldov a ZDA Partizánske vznikla největší hospodářská jednotka v rezortu spotřebního průmyslu s 55 000 zaměstnanci. Její součástí byly i Závody Gustava Klimenta Třebíč, Botana Skuteč, Koželužny Bošany a ZZKP Otrokovice a Sázavan Zruč nad Sázavou. V obuvnické výrobě bylo v polovině šedesátých let prosazeno autonomní vzorování až 75 druhů obutí, hlavně exportní dětské flexiblové obuvi, a přechod k výrobě méně pracných lepených bot, jejichž produkce tvořila 58 % celkové výroby.
V Praze měl premiéru celovečerní hraný film Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana, který byl již koncem srpna promítán na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Film byl nominován na Oscara i Zlatý globus.
Ještě v roce 1985, kdy bylo Sázavanem vyrobeno 7 722 000 párů obuvi se ziskem 491 000 000 Kčs, se podnik na výstavě Agrokomplex Nitra prezentoval nabídkovou kolekcí 131 modelů sezony jaro-léto 1986.
Zručská výroba obuvi, proslavená v Evropě a zámoří především produkcí kvalitní dětské obuvi, byla ukončena. Dědici národního podniku Sázavan se po roce 1989 stalo několik menších firem specializované produkce obuvi v čele s firmou Sázavan Product, s. r. o., která od roku 1996 rozvíjela produkci tzv. korkových fusbetů (obuvi s přírodní korklatexovou stélkou) v budovách podniku Sázavan Strojírny, s. r. o.