Kromě vily vedoucího závodu stojí ve Zruči nad Sázavou – Baťově ještě jedna individuálně řešená vila. Ve stavební dokumentaci je označována jako „velký jednodomek“ a podle dobových pramenů byla určena MUDr. Nouskovi, provozujícímu místní ambulatorium. Nachází se na okraji stavebního areálu z druhé etapy výstavby firemního sídliště, a to na velkém pozemku, zrcadlově shodném s vilou vedoucího.
Přestože je kubatura lékařského domku oproti ředitelské vile téměř poloviční, svou vnitřní strukturou odpovídá charakteru reprezentativní vily. Domek projektovaný Miroslavem Drofou na první pohled zaujme atypickým řešením, především rohovým oknem orientovaným k továrně, které bylo inspirováno stavbami F. L. Wrighta. Tento prvek a s ním i zaoblené vstupní schodiště můžeme nalézt například ve zlínské vile MUDr. Ludvíka Gerbece z let 1937–1938 projektované Vladimírem Karfíkem, který s Miroslavem Drofou na výstavbě nové Zruče spolupracoval. Stavební povolení zručské lékařské vily bylo vydáno 16. 8. 1940, ale z dobových fotografií je zřejmé, že stavba začala již dříve. Vila byla předána k užívání 14. 12. 1941.
Podobně jako u zručských jednodomků je základní, téměř krychlová hmota domu rozšířena o garáž se střešní terasou. Vstupní části dominuje menší terasa s oblým rohovým schodištěm obehnaná širší nízkou betonovou zídkou, v jejímž středu je prostor pro pěstování rostlin. Vchodové dveře dekoruje cihelný obklad a jsou kryty malou stříškou. Interiér a exteriér domu jsou odděleny malým zádveřím, na které navazuje hala se vstupy do kuchyně, obývacího pokoje a toalety. Z haly vede dvouramenné schodiště do patra a suterénu. Ze spodní podesty je možný průchod do garáže, z horní pak na terasu. Obývací pokoj s rohovým oknem je průchozí dvoukřídlými dveřmi do jídelny, která je zároveň přístupná z kuchyně, z níž lze vstoupit do malé spíže. Obývací pokoj a jídelna jsou dominantními místnostmi v přízemí. Kuchyně je výměrou menší. První patro se půdorysně téměř shoduje s přízemím. Nad obývacím pokojem je situována ložnice rodičů, vedle ní ložnice dětí. Nad kuchyní se nachází hostinský pokoj a nad spíží, zádveřím a spodní toaletou je umístěna koupelna a druhá toaleta.
Všechny místnosti v patře mají samostatné vstupy z chodby. V suterénu se pak nacházejí prádelna, sušárna a sklep na potraviny. Zvolená stavební technologie odpovídá stavebním standardům koncernu Baťa, které byly použity i u ostatních domů ve zručské obytné čtvrti. Domek byl částečně podsklepený betonovým zdivem, vrchní stavba byla cihlová, stropní a střešní konstrukce dřevěné. Vyššímu standardu bydlení odpovídá použití dřevěných parket v obytných místnostech a terasové dlažby v pomocných místnostech. K zařízení bytu náležel prádelní kotel, vana, bidet, dvě toalety, dvě umyvadla, v kuchyni pak dřez a vestavěný kredenc. K ohřevu vody sloužil stolitrový elektrický bojler. Dům byl připojen k veřejné elektrické a kanalizační síti. Exteriér domu zaujme na první pohled netypickým řešením fasády, na níž se střídá břízolitová omítka s cihelným obkladem. Ten je použit kolem vstupních dveří a nad vstupem na terasu, kde vyplňuje prostor mezi dveřmi a luxferovým světlíkem.
Obložena je také celá hmota garáže, která je tak odlišena od hmoty domu. Na dochovaných plánech je cihelný obklad použit i podél druhého okna z jídelny, které jej opticky rozšiřuje na velikost okna ložnice v patře. Toto okno ale nakonec nebylo realizováno. Plochou střechu zdůrazňuje široká korunní římsa, která je ještě zvýrazněna pásem pohledových cihel. Po druhé světové válce a znárodnění zde fungovala mateřská škola a následně zde až donedávna sídlila správa majetku města. Vila se dočkala jen dílčích změn. Plochá střecha byla nahrazena valbovou a byla přistavěna druhá garáž. V interiéru byl vyměněn některý nábytek a upraveno sociální zařízení. Vila tak byla dlouhodobě sice v původním, ale velmi špatném technickém stavu. V roce 2018 město dům prodalo do soukromých rukou a v současnosti probíhá jeho rekonstrukce.
