Podle zásad definovaných firemním manuálem Ideální průmyslové město (1938) byl výrobní areál koncernu Baťa, a. s., Zlín, ve Zruči nad Sázavou – Baťově situován mezi řeku Sázavu a železniční trať. Tovární prostor kopíruje jejich průběh a stáčí se podél řeky a trati ve tvaru písmene U. Blízkost vydatného vodního zdroje a železniční trati byla pro výrobu a distribuci obuvi stěžejní. Podle původního regulačního plánu mělo být ve Zruči postaveno devět továrních budov. Probíhající válečný konflikt druhé světové války však nakonec umožnil realizovat pouze dvě výrobní budovy.
Stavba první výrobní budovy blíže k řece byla započata v květnu 1939 a postupovala rychlým tempem. Železobetonová konstrukce byla hotova v září 1939 a již v prosinci téhož roku byla budova dokončena. Výroba v ní byla zahájena v lednu 1940. Mezitím byly v září 1939 položeny základy druhé výrobní budovy. Stavební práce však byly zastaveny zásahem úřadů a s výstavbou se pokračovalo až v roce 1940, kdy byla během letních měsíců zhotovena železobetonová konstrukce. Dokončení se budova dočkala v dubnu 1941.
Architektonické řešení výrobních budov bylo stěžejním produktem stavebního oddělení koncernu Baťa, a. s., Zlín. Bylo výsledkem dlouhodobého a systematického promýšlení zadání zakladatele koncernu Tomáše Bati, který preferoval výstavbu střednědobé životnosti: „Nechci stavět budovy, které přežijí staletí, protože za sto let budou stejně zastaralé. […] Problém je postavit dobrou budovu, odpovídající všem nárokům na ni kladeným a postavit ji z prostředků, které mám k dispozici, aniž bych se zadlužil“ (Úvahy a projevy).
Zlínské stavební oddělení proto vyvinulo typ budovy s železobetonovou skeletovou konstrukcí, vytvořenou pomocí jedinečného posuvného bednění, jehož použití při výstavbě výrazně snížilo stavební náklady. Základní půdorysnou jednotkou se tak stal čtvercový modul o rozměrech 6,15 x 6,15 m, jehož předobraz bychom nalezli v americké průmyslové architektuře. Spojením určitého počtu modulů vznikla prostorná hala, která mohla být přizpůsobena různým druhům výroby. Tento systém výstavby byl tak efektivní a variabilní, že mohl být využíván i při výstavbě dalších budov, jako byly školy, internáty, obchodní domy či hotely. Stal se jedním z nejvýraznějších prvků baťovské architektury.
Zručské výrobní budovy mají jednoduchý kvádrovitý tvar, který doplňuje přistavěný schodišťový rizalit uprostřed průčelí. Skládají se ze třikrát třinácti, respektive čtrnácti konstrukčních modulů v pěti etážích. Na první pohled vypadají obě tovární budovy identicky, mají ale několik odlišností. První výrobní budova je delší o jeden konstrukční modul v pravé části, v níž byly umístěny šatny, toalety a nouzové schodiště, které částečně přesahovalo základní půdorys, a vytvářelo tak na boční fasádě vysoký arkýř. Přístavek je od první budovy odsazen užší chodbou a schodiště obíhá kolem výtahové šachty.
Ke druhé budově přístavek přiléhá celou svou šíří a je rozdělen na tři části. V první části bylo umístěno zázemí pro zaměstnance, ve druhé schodiště a ve třetí části byla situována výtahová šachta. Druhá výrobní budova je o necelý metr vyšší než první a má užší okna, která byla původně dřevěná, ale záhy byla vyměněna za okna kovová. Konstrukce budov stejně jako stropy a střechy jsou železobetonové s cihelnou výplní, podlahy byly natřeny cementovým potěrem. Šatny pro zaměstnance byly vybaveny toaletami, pisoáry, žlaby na umývání a stojanovými věšáky.
Dokud nebyla ve zručském Baťově hotova kompletní občanská vybavenost, nesloužila dokončená druhá budova jen k výrobě. Od dubna 1941 zde fungoval biograf a divadelní sál, byla zde umístěna jídelna a školicí středisko. Další část tovární budovy sloužila jako ubytovna a skladiště. Po dokončení společenského domu a dalších budov občanské vybavenosti již druhá tovární budova sloužila pouze výrobě. Jen ve třetí etáži byla umístěna administrativa a v levé části přízemí se nacházela jídelna.
V následujících letech došlo k několika úpravám. V první výrobní budově došlo k rozšíření výrobní haly v první etáži několika přístavbami, výměně oken a úpravě interiérů pro potřeby aktuální produkce. V roce 2015 byla část přístaveb v levé zadní části budovy asanována a na jejich místě byla vybudována moderní přístavba do výšky druhé etáže. Ve druhé budově byla první etáž rozšířena o výdejnu obědů a bufet. Po roce 2000 byla výdejna přestavěna na kanceláře a interiéry ve třech etážích byly upraveny podle aktuálních potřeb. Z původního vybavení se stále využívá nákladní výtah. Přes všechny změny si tovární budovy zachovávají autenticitu baťovské architektury a jsou nejviditelnější připomínkou krátké éry podniku Baťa ve Zruči nad Sázavou.
