Poslední železobetonovou stavbou, která byla ve Zruči nad Sázavou – Baťově dokončena před zastavením výstavby protektorátními úřady v roce 1942, byl společenský dům. Ten se měl stát se svými dvěma sály, kinosálem, obchody, provozovnami služeb a ubytovacími kapacitami centrem společenského a kulturního života v mladém továrním městě. Některé jeho prostory však byly zpočátku využívány k jiným než zamýšleným účelům, protože občanská vybavenost nebyla v dynamicky se rozvíjejícím městečku stále dostačující.
Významnému postavení v místní infrastruktuře odpovídala i vnější forma společenského domu. Přestože bychom našli mnoho společných prvků napříč společenskými domy, budovanými kolem roku 1940 koncernem Baťa, a. s., Zlín, snažili se jejich autoři o individuální přístup ke každému z nich. Ten zručský vyniká zejména provedením omítané dekorativní fasády, která byla pro baťovský architektonický vizuální charakter netypická. Autorem návrhu byl podle signovaných výkresů Miroslav Drofa, možná je participace Vladimíra Karfíka, kterému je spoluautorství připisováno v literatuře a který byl v té době vedoucím projekčního oddělení stavební kanceláře koncernu Baťa, a. s., Zlín.
K zahájení přípravných prací ke stavbě společenského domu došlo na sklonku léta 1940. V říjnu sem bylo přesunuto posuvné bednění pro stavbu železobetonového skeletu z právě dokončené konstrukce II. výrobní budovy. V létě 1941 byl již skelet dokončen a pokračovalo se vyzdívkami. Výstavbu zpomalovaly zásahy okupačních úřadů, které se snažily budování Baťova utlumit, a tak byl společenský dům otevřen až na jaře 1942. Podmínkou k dokončení rozpracovaných staveb bylo podřízení se vizuálnímu stylu architektury nacistického Německa. Změn tak dostál i společenský dům, jehož návrh publikovaný v novinách Zlín 30. 4. 1941 počítal s velkoformátovými okny ve II. etáži, kde se nacházely společenské sály. Realizována však byla menší okna, která korespondovala s okny hotelových pokojů v dalších etážích. Době poplatné byly i valbová střecha a brizolitová omítka s dekorativním orámováním oken a římsou nad II. etáží. Součástí stavebního výkresu byly i sochy na nárožích II. etáže, které však nebyly realizovány. Ve Státním okresním archivu Zlín je také uložen blíže nespecifikovaný návrh společenského domu, který dispozičně přesně odpovídá domu zručskému, jen je na jeho fasádě ve velkém zastoupen cihlový obklad. Může se tak jednat o jeden z prvních návrhů či ideovou studii, která mohla být předobrazem pro realizaci zručského společenského domu.
Baťovský vliv se však nezapře ve funkčním a konstrukčním řešení. V přízemí měly být situovány obchody, služby a kino, první reprezentativní patro zaplnily dva sály a restaurace. V dalších třech podlažích byly umístěny hotelové pokoje. Vstupy z ulice do jednotlivých provozů v I. etáži kryla betonová stříška, která obíhala celou stavbu ze tří stran. Nad ní byla ještě řada nízkých oken pro lepší prosvětlení obchodních prostor. Centrální vstup do společenského domu byl zdůrazněn balkonem ve II. etáži, zadní fasádě pak dominoval zaoblený schodišťový rizalit probíhající přes všechna patra. Na jižní straně směrem k továrně byl vybudován přístavek se vstupem do biografu, na jehož střeše vznikla terasa. Původním baťovským dekorativním prvkem je také výrazná korunní římsa využívaná v této době u široké škály staveb.
Konstrukci společenského domu tvoří standardizovaný železobetonový skelet využívaný při stavbě továrních budov. Rozteč sloupů 6,15 m je porušena v místě kinosálu a velkého tanečního sálu nad ním. Kvůli zvětšení jednotného prostoru zde bylo přistoupeno k vybudování mohutných pilířů se čtvercovým průřezem, které dovolují rozpětí 10 m. Ve velkém sále jsou pak nad pilíři patrné výztuže, které nesou sloupy v dalších etážích již v pravidelném intervalu 6,15 m. Zajímavostí je, že na konstrukci zručského společenského domu byly použity dva typy sloupů. V přízemí jsou použity sloupy se čtvercovým průřezem, zatímco v dalších patrech jsou čtvercové sloupy umístěny pouze po obvodu konstrukce a vnitřní sloupy pak mají standardní kulatý průřez, stejně tak sloupy podpírající balkon nad vstupem. Budova byla částečně podsklepena ve své střední části, zároveň bylo pod úroveň terénu zapuštěno zkosené hlediště kinosálu. Na ploché střeše byl vztyčen dřevěný krov nesoucí valbovou střechu z pálených tašek.
Použité materiály a dekorativní prvky v interiéru poukazují na významné postavení v rámci městské výstavby. Setkáváme se zde s dekorativními římsami v sálech, plastickou omítkou nebo dřevěným obložením ve společných prostorech. Dřevo bylo též využito na vybudování recepce nebo telefonních kabin v hotelové hale. Prosklenými příčkami byly odděleny sály ve II. etáži a také chodby k pokojům od schodiště. Ve velkém sále byla zhotovena parketová taneční plocha, v ostatních prostorech se můžeme setkat s xylolitovou podlahou či terasovou dlažbou. Schodiště bylo kamenné s dřevěným zábradlím, alternativu k němu tvořil osobní výtah. Samozřejmostí bylo napojení na elektrickou, vodovodní a kanalizační síť. Vytápění bylo řešeno jako dálkové teplovzdušné, vedeno bylo z nedaleké kotelny v továrním areálu.
Kinosál, který mohl být využíván i pro divadelní představení, zaujímal největší plochu pravé části I. etáže společenského domu. Měl kapacitu 380 míst a patřilo k němu několik obslužných místností. Na vstupní část s pokladnou navazovalo foyer s bufetem, šatnou a toaletami, za jevištěm se nacházelo zázemí pro herce a přímo ze sálu pak vedly čtyři východy. Po obvodu kinosálu byly umístěny prodejny a služby s menší prodejní plochou se samostatnými vstupy z ulice. Plánována zde byla mlékárna, prodejna masa, drogerie, trafika, prádelna, krejčí, modistka, holič a kadeřník. Ve druhé polovině první etáže pak byl plánován bufet se samostatným vchodem z ulice s kuchyní a zázemím pro zaměstnance. Na hlavní vstup navazovala hotelová hala s recepcí, ze které vedlo dvouramenné schodiště do vyšších pater. Přímo proti schodišti ve II. etáži měla být šatna, za níž se nacházel oddělený salonek pro hosty. V pravé části společenského domu byl situován velký sál, který měl mimo společenské akce sloužit jako kavárna. K němu náležela malá kuchyň mezi schodištěm a sálem a zázemí pro vystupující na opačné straně, ze kterého byl přístup na terasu nad vchodem do kina. Na levé straně II. etáže se nacházela velká kuchyně, předsálí a na něj navazující malý sál, který měl sloužit provozu restaurace. Díky svažitému terénu mohl být vytvořen vstup do malého sálu přímo z parčíku nad společenským domem. Sociální zařízení pak bylo situováno mezi schodiště a kuchyni na straně malého sálu.
Třetí až pátá etáž sloužily ubytování, byly tedy rozděleny na jednotlivé hotelové pokoje, které svou velikostí odpovídaly jedné konstrukční jednotce. Propojeny byly chodbou procházející přes celou šířku společenského domu. K vybavení náleželo mimo nábytku pouze umyvadlo, sociální zařízení bylo společné po obou stranách schodiště. Nalezli bychom zde oddělenou malou šatnu, toalety, sprchy i vany. Střední část proti schodišti ve III. etáži zaujímala klubovna absolventů Baťovy školy práce. Vedle sociálního zařízení v levé části pak byla vybudována strojovna, ze které se dalo po točitém provozním schodišti projít přes kuchyni v II. etáži až do přízemí.
Společenský dům začal fungovat na jaře 1942, přestože jeho fasáda byla dokončena jen na průčelní straně. Biograf spustil svůj pravidelný provoz a ve II. etáži byl zřízen obchod a knihovna s čítárnou. Otevřeny byly specializované prodejny a služby v přízemí. V hotelových pokojích byli kvůli bytové nouzi ubytováni zaměstnanci. Na konci druhé světové války společenský dům sloužil krátce jako lazaret pro vojáky Rudé armády, krátce nato také jako skladiště zabaveného majetku kolaborantů, Židů a Němců. Využití dalších prostor se v průběhu času měnilo. V místě plánovaného bufetu v přízemí vznikla prodejna potravin a dalšího zboží, která zde byla až do otevření obchodního domu Sázavanka v roce 1977. Stejně tak menší prodejny měnily svou funkci a objevila se zde například prodejna ovoce a zeleniny, knihkupectví, optika, klenotnictví a jiné. V malém sále byla místo restaurace provozována závodní jídelna do roku 1982, kdy byla přesunuta do druhé tovární budovy. V bývalé klubovně ABŠ ve II. patře vznikla vinárna. Ve velkém sále pak namísto kavárny fungovala restaurace. Zde se konaly velké společenské akce a také zde v šedesátých letech proběhlo natáčení filmu Lásky jedné plavovlásky.
Krátce po druhé světové válce, přesněji v roce 1948, byla stržena valbová střecha, která mohla být vnímána jako symbol nacistické nucené správy. Pravděpodobně až v roce 1956 byla dokončena fasáda a v následujících letech byla pod balkon kvůli špatné statice doplněna druhá řada sloupů. Ve druhé polovině padesátých let také proběhla rekonstrukce II. etáže, když byly proraženy otvory pro velkoformátová okna, která byla pro zručský společenský dům původně plánována. Současně byl zrušen boční vchod do malého sálu. V této podobě bez větších stavebních zásahů zůstal společenský dům – nyní častěji nazývaný hotel – až do přelomu milénia.
Devadesátá léta přinesla změny jak na poli společenském, tak i ekonomickém. Kino ukončilo provoz zhruba v polovině devadesátých let a mnoho menších obchodů bylo zrušeno. V roce 1996 proběhla jeho privatizace, avšak k žádným zásadním změnám nedošlo a hotel se nacházel v žalostném stavu. V jeho prostorách fungovalo několik barů či klubů, ve velkém sále se konaly občasné akce pro děti, později zábavy a diskotéky. V letech 2008 a 2009 se uskutečnily veřejné dražby. Ke změnám došlo až v roce 2016, kdy byl společenský dům částečně zrekonstruován současným majitelem a provozovatelem. K úpravám došlo převážně v interiéru, výrazných změn se dočkala vstupní hala, prostory restaurace, tanečních sálů, několika pokojů a sociálního zařízení. Hlavní změnou v exteriéru pak prošla vstupní část, kde došlo k obložení sloupů a zdí leštěným kamenem a také byl obnoven přímý vstup do malého sálu.
Hotel Zruč nyní poskytuje jak ubytování ve zrekonstruovaných pokojích, tak v pokojích původních. Provozuje restauraci a v obchodních prostorách funguje několik pronajímatelů. Společenské sály jsou využívány ke konání kulturních akcí převážně z iniciativy města či místních spolků. Nenávratné škody způsobila rekonstrukce kina, jehož podlaha byla srovnána a nyní slouží jako prodejna potravin. I přes některé zásadní změny si bývalý společenský dům zachovává svůj původní charakter, a to jak z formálního, tak z funkčního hlediska. Stále je centrem kulturního dění ve Zruči nad Sázavou.
