Vzdělávání, na prvním místě vzdělávání zaměstnanců, bylo strategickou součástí systému Baťa. Také ve Zruči nad Sázavou – Baťově začala ihned po spuštění výroby v květnu 1939 působit Baťova škola práce. Nejprve se učilo ve velkostatku, později v tovární budově. Po dokončení „nejmodernější školní budovy v kraji” do ní byla přesunuta jak obecná škola (březen 1941), tak ševcovská škola, a posléze i Baťova škola práce mladých žen (září 1942).
Ohledně autorství projektu školní budovy hovoří odborná literatura o spolupráci architektů Vladimíra Karfíka a Miroslava Drofy. Ve stavební spisovně Odboru stavebního úřadu, územního plánování a životní prostředí Městského úřadu ve Zruči nad Sázavou jsou dochovány plány signované právě Miroslavem Drofou. Podobná školní budova byla koncernem Baťa postavena i ve Zlíně a dále v baťovských továrních městech Sezimovo Ústí a Martfű (Maďarsko), která vznikala současně s novou Zručí.
Místo pro stavbu školní budovy bylo situováno na okraji obytné zóny v blízkosti společenského centra. Stavební povolení ke stavbě dvanáctitřídní školy bylo vydáno 5. 11. 1939. Součástí stavebního povolení je i zápis z jednání, který naznačuje vztah mezi obcí a koncernem Baťa: „Na přednesenou žádost, aby škola byla umístěna blíže městečku, odpověděl zástupce fy Baťa, stavitel Slováček, že změna polohy je vyloučena a ostatně firma bude stavěti ještě 2 školy, které budou blíže k městu. Ježto obec ke stavbě ničím nepřispívá, museli se zástupci obce s tímto prohlášením spokojiti.” Kvůli zákazu výstavby vydanému německými úřady v roce 1942 však ke stavbě dalších školních budov již nedošlo. Podle datací na dobových fotografiích je patrné, že se s výkopem základů budoucí školy začalo hned následující den po vydání stavebního povolení. Škola byla dokončena po šestnácti měsících v únoru 1941.
Dominantou průčelní fasády je balkon nad vstupními dveřmi, který společně s bočními zkosenými stěnami vytváří závětří a přidává hlavnímu vchodu na monumentalitě. Oba tyto prvky ale na původních návrzích chybějí. Vedle vchodu měly být původně vždy dva vysoké pilastry probíhající přes všechny tři etáže. Vstupní dveře s oknem nad dveřmi měly mít dekorativní orámování. Plány však byly záhy změněny a stavba byla vybudována s balkonem. Zajímavostí je, že boční stěny u vstupních dveří nemají nosnou funkci, protože balkon je součástí železobetonové konstrukce. Ta je však odlišná od typického baťovského železobetonového skeletu, který byl použit při stavbě továrních budov a společenského domu. Nosné pilíře školní budovy jsou čtvercového průřezu a vytvářejí obdélníkovou síť, takže střední trakt je užší (3,80 m) než vnější trakty, ve kterých jsou umístěny třídy (6,10 m). Na bočních fasádách jsou v místě železobetonové konstrukce mělké omítnuté pilastry, které vytvářejí kontrast k cihlovému obkladu. Průčelní a zadní fasádě dominují omítnuté plochy.
Školní budova je částečně podsklepena. V suterénu byla umístěna kotelna a uhelna. V přízemí byly situovány šatny, dvě dílny, jednopokojový byt školníka a tělocvična se šatnou, umývárnou a sprchou. Tělocvična (17,50 x 11,00 m) byla částečně zapuštěna pod úrovní terénu. Ve druhé etáži se nacházelo pět učeben, dva kabinety, ředitelna, sborovna, ordinace lékaře a toalety. Ve třetí etáži pak bylo sedm učeben, kabinet a toalety. Na podlahách byl většinou použit xylolit (litá podlahová krytina ze směsi pilin a pojiva), a to kromě tělocvičny (parkety), toalet a umýváren (dlažba) a šaten (cementový potěr).
Vzdělávání v Baťově škole práce trvalo dva roky. První učňovské zkoušky proběhly v červnu 1943. Nejlepší žáci mohli pokračovat na mistrovské škole ve Zlíně. Zručští učni však měli jiný pracovní režim než ti zlínští. Ve Svobodném slovu ze září 1945 je na toto téma uvedena následující stížnost: „Mladí muži Baťova filiálního závodu ve Zruči nad Sázavou […] jsou nuceni pracovat devět hodin fysicky v dílnách jako každý jiný dělník a po této práci ještě vysedávat tři hodiny ve večerním kurse. […] Tři poslední hodiny ve škole nad knihou jsou ovšem zcela zbytečné, protože mladí muži při nich spí, jak jinak ani není možné. Že to jde zařídit také jinak, ukazuje Baťův závod ve Zlíně, kde táž kategorie učedníků pracuje pět hodin v dílnách a čtyři hodiny se učí ve škole denně.” Ve školní budově probíhaly mimo standardní výuku také kurzy němčiny a dalších cizích jazyků, tělovýchovy, obchodní korespondence a těsnopisu. Své zázemí zde měl hudební kroužek a fotokroužek.
V roce 1946 byla v rámci centralizace školství přesunuta Baťova škola práce do Zlína. Budova dále sloužila obecnému a základnímu školství až do roku 1981, kdy byla postavena nová budova základní školy. Poté v objektu sídlilo učiliště, které bylo zrušeno v devadesátých letech. V roce 2012 byla dokončena adaptace školy na spolkový dům. Budova byla zateplena, nová fasáda ovšem kopíruje původní kombinaci cihlového obkladu a omítaného zdiva. Stejně tak v interiérech byla snaha obnovit co nejvíce původních prvků. Školní budova je tak jednou z nejzachovalejších památek baťovské výstavby ve Zruči nad Sázavou.
