architekt, urbanista
(1. 12. 1904 – 1990)
Architekt a urbanista Robert Hubert Podzemný pocházel z Křivého u Valašského Meziříčí (dnes místní část Podlesí), odkud se s rodiči přestěhoval přímo do Valašského Meziříčí. V Meziříčí absolvoval Státní školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou společně s ním studoval i jeho bratranec Richard František Podzemný (1907–1987) a také další budoucí architekti Václav Hilský, Antonín Tenzer či Zdeněk Plesník. V letech 1926–1928 pracoval jako kreslič a navrhovatel nábytku firmy Sagasser (továrna pro uměleckoprůmyslové, nábytkové a dekorační práce). Od roku 1932 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a při studiu vykonával praxi v architektonických ateliérech v Praze.
V polovině třicátých let byl po ukončení pražských studií přijat na vlastní žádost do stavebního oddělení koncernu Baťa, a. s., Zlín, kde měl možnost působit po boku firemních architektů F. L. Gahury, V. Karfíka či J. Voženílka (1936). Ve firemním stavebním oddělení se výrazně podílel na koncepci tzv. výrobních jednotek, malých průmyslových měst určených ke koncernové expanzi po celém světě. Jako zaměstnanec stavebního oddělení podnikl celou řadu zahraničních studijních cest (Belgie, Francie, Itálie, Německo a Nizozemsko) a účastnil se několika mezinárodních soutěží, například soutěže o návrh rodinného domu, v níž získal v roce 1936 první cenu před dalšími 257 soutěžícími. Téhož roku se s architekty Hilským a Tenzerem zúčastnil soutěže o návrh na nádražní budovu ve Valašském Meziříčí – Krásně. Kromě projektů pro koncern Baťa pracoval i pro projekční kanceláře architektů Ployera, Jandy, Kvasničky či Kučerové.
V roce 1939 se Podzemný údajně nepohodl s J. A Baťou, jelikož pro něj odmítl projektovat nové město s továrnami v Brazílii, čímž byla jejich spolupráce ukončena. Podzemný odjel do New Yorku, kde studoval na Columbia University (1940–1943). V roce 1943 se podílel na vypracování plánů na obnovu zničených řeckých měst Canea a Larissa. Od roku 1944 se společně s děkanem Columbia University Leopoldem Arnaudem a Dr. Josefem Komendou z exilového ministerstva veřejných prací zabýval projektem obnovy vypálených Lidic. Na základě tajných leteckých snímků pořízených spojeneckým letectvem počátkem roku 1944 vznikla myšlenka zachování katastru původních Lidic jako pietního prostoru v parkové zeleni. V New Yorku žil Podzemný s rodinou až do úmrtí v roce 1990.
Vrcholem Podzemného působení v baťovském stavebním oddělení ve Zlíně byly projekty hned čtyř koncernových továrních měst, francouzských lokalit Vernon (nerealizováno) a Hellocourt a českých továrních měst nazvaných shodně Baťov ve Zruči nad Sázavou a Sezimově Ústí. Podzemného zručský vzorový regulační plán (signován 17. 6. [193]9) byl tvořen kompaktním oválným areálem, narušeným stávajícími objekty statku a silniční komunikací směřující k Chabeřicím. Tovární zástavba byla umístěna do oblouku stáčející se řeky Sázavy, brána továrního areálu ústila do ústřední komunikace s náměstím, na něž navazoval pás zeleně s uličkami a chodníky vedoucími k jednotlivým domkům firemního sídliště. Zatímco internáty byly situovány u náměstí, školy byly plánovány v prostoru sídliště a na kopci nad městem byl projektován nemocniční areál. Podzemného projekt byl realizován jen zčásti: postaveny byly obě tovární budovy, škola, jedna svobodárna, společenský dům a takřka polovina firemního sídliště. V návaznosti na Podzemného projekty byly po druhé světové válce ještě realizovány dva internáty. K první změně regulačního plánu přísně symetrického sídla došlo v roce 1940, kdy byla Jiřím Voženílkem restrukturována koncepce náměstí a ústřední komunikace s nákupní zónou.
