Předobrazem zručské vily vedoucího závodu na parcele trojúhelníkového tvaru v blízkosti továrního areálu byla nejspíše vila Stanislava Landy ve Zlíně, která vznikla jako individuální rodinný dům určený ubytování vysoce postaveného baťovského zaměstnance. Ve Zlíně se jednalo o zakladatele a vedoucího chemického výzkumného ústavu koncernu Baťa, a. s., Zlín.
Vzhled exteriéru zlínského a zručského objektu je téměř totožný, pomineme-li pozdější přístavbu a režné cihlové zdivo, které je pro zlínské stavby typické. Také vnitřní dispozice naznačuje, že zručská ředitelská vila byla postavena podle identického návrhu jako zlínská vila Landova. Zatímco zlínská vila byla po změně návrhu zastřešena valbovou střechou již v době výstavby, zručský dům vedoucího závodu se jí dočkal až v padesátých letech 20. století. Obě vily byly postaveny v roce 1939. Zručská vila byla předána do užívání 25. 5. 1940.
Vstup do ředitelské vily vymezuje široké schodiště lemované odstupňovanou betonovou zídkou s širší římsou. Schodiště přechází v malou terasu se vstupem do domu, který je lemován mělkými pilastry a je kryt menší stříškou. Vstupní dveře vedou do malé předsíně obložené leštěným kamenem. Předsíň ústí do schodišťové haly, z níž vedou dveře do pracovny, obývacího pokoje s krbem a kuchyně, WC a ke schodišti do suterénu. Hala byla do úrovně dveří obložena modřínovým dřevem a vybavena vestavěnou skříní. V přízemí se nacházela i jídelna, přístupná z kuchyně a širokým průchodem z obývacího pokoje. V obslužné části domu byla situována kuchyň, spíž a malý pokoj pro služebnou. Modřínové dvouramenné schodiště bylo osvětleno vysokým, tzv. americkým oknem.
V horním obytném patře byl pokoj pro hosty a dvě ložnice, z nichž jedna byla přístupna ze šatny, která propojovala ložnici s koupelnou, chodbou a terasou. V šatně a hostinském pokoji se nacházely vestavěné skříně. V obytných místnostech byla parketová podlaha, v kuchyni dlaždicová. Kuchyň i koupelna byly obloženy. Zajímavým detailem je keramický obklad s vymodelovaným věšáčkem nebo odkládacím místem pro mýdlo.
V suterénu se nacházela garáž, dva sklepy, prádelna se sušárnou a kotelna se skladem uhlí. Dům byl vybaven kotlem napojeným na domácí ústřední topení, elektrickým bojlerem na ohřev vody, vanou, bidetem, dvěma toaletami, čtyřmi umyvadly a dvoudílným dřezem. Základy objektu byly betonové, vrchní stavba cihlová včetně příček. Střecha byla původně rovná, lepenková, v první polovině padesátých let byla nahrazena střechou valbovou z červených tašek. Omítka byla hladká, brizolitová, bez cihlových prvků, se kterými se setkáváme na ostatních rodinných domcích.
Po druhé světové válce a transformaci koncernu Baťa na národní podnik byl ve vile zřízen kulturní dům s knihovnou, čítárnou a místnostmi Svazu české mládeže, Klubu absolventů Baťovy školy práce a kroužku fotoamatérů. Nedlouho poté byla ve vile umístěna ambulance závodního lékaře (obývací pokoj) a ordinace specialistů (jídelna a kuchyně). S proměnami užitných funkcí byla vila upravována, zejména v interiéru: probourána byla příčka mezi halou a pracovnou (nyní čekárna) a naopak obývací pokoj byl rozdělen na dvě části (sestra a lékař). V roce 2015 došlo k výměně oken, zateplení budovy a přístavbě bezbariérové rampy k hlavnímu vstupu. V roce 2020 pak proběhla i rekonstrukce interiéru, během níž byly všechny původní prvky odstraněny. Následně proběhla v roce 2022 velká rekonstrukce, kdy byla zastavěním terasy změněna základní forma vily. Provedeny byly zásadní změny ve vnitřní dispozici objektu, včetně doplnění výtahu. Původní modernistický vzhled je tedy pod nánosem novodobých rekonstrukcí zcela ztracen. V současnosti vila stále slouží jako ambulance lékařů.
