Vůbec prvními firemními obytnými stavbami, které byly na louce vedle zručského velkostatku vybudovány, byly dřevěné ubytovny pro dělníky. Již 15. 3. 1939 byla podána žádost o povolení ke stavbě dvou ubikací a jídelny s kuchyní. Obec však s vydáním povolení otálela, a tak byla žádost 28. 4. 1939 urgována. Žádosti bylo nakonec vyhověno a v červenci 1939 již byly postaveny dvě noclehárny v horní části sídliště a jedna noclehárna a jídelna ve spodní části, v místě dnešního parku mezi hotelem a ředitelskou vilou.
Kapacity obou zařízení byly nedostatečné, proto byl ještě v srpnu 1939 vytvořen projekt na rozšíření jídelny. V první polovině roku 1940 pak byly postaveny další dvě ubytovny v prostoru pod hotelem. Všechny provizorní budovy měly dřevěnou konstrukci spočívající na kamenných pilířích. Stěny, podlahy i stropy byly dřevěné, střechy byly pokryty lepenkou a jídelna i ubikace byly elektrifikovány.
Noclehárny byly koncipovány pro sto ubytovaných. Dvoje vstupní dveře vedly přímo do společné ložnice. Při její velikosti 21,00 x 9,5 m vycházely zhruba 2 m² podlahové plochy na osobu. Nacházela se zde také oddělená umývárna a dva pokoje pro vedoucí se samostatnými vstupy. Ložnice byla vybavena padesáti patrovými postelemi a dvěma stoly. V umývárně byly plechové žlaby a vedoucí měli k dispozici i vlastní umyvadlo a skříň.
Budova jídelny měla dva vstupy, kryté otevřenou verandou. Do kuchyně vedl samostatný vstup a od jídelny byla oddělena příčkou s výdejním okénkem. Kromě teplých jídel si zde mohli zaměstnanci dát čerstvě načepované pivo či kávu z moderního kávovaru. Kuchyně s jídelnou zde fungovaly do počátku roku 1941, kdy byly přesunuty do druhé tovární budovy. S postupným dokončováním ubytovacích kapacit nebyly již dřevěné ubikace potřebné, a tak byly v následujících letech asanovány.
Kromě hromadných ubytoven byly na začátku léta 1939 postaveny také dřevěné jednodomky typu Weekend. Bylo jich pravděpodobně deset a byly umístěny v prostoru dnešního dětského hřiště, v těsné blízkosti velkostatku, kde probíhala dočasná výroba obuvi. Tento prostor měl být podle původního regulačního plánu posléze zaplněn typovými dvojdomky. Provizorní jednodomky byly skromné, s rozměry 7,2 x 5,2 m a zastavěnou plochou 37,5 m². Stejně jako u nocleháren se jednalo o dřevostavby umístěné na kamenných pilířích. Každý domek byl připojen k elektrické síti a byl vybaven jedním umyvadlem.
V dubnu 1941 došlo k zajímavé situaci. Zřejmě z důvodu plánované, avšak neuskutečněné dostavby sídliště bylo rozhodnuto o přesunu dřevěných jednodomků. Jejich demontáž a následné sestavení by však byly velmi nákladné, a proto baťovci přišli s velmi originálním řešením, které bylo popsáno v dobovém tisku: „Celý dřevěný jednodomek byl pomocí heverů vyzdvižen na soupravy dvou povozů a čtyřmi páry statných koní přemístěn na nový pozemek, kde byl opět pomocí heverů postaven na předem připravené základy. Takovýmto způsobem bylo bez nejmenší nehody přestěhováno již pět jednodomků.“
Kolik přesně bylo přesunuto domků a na jaké místo, není úplně jasné. V roce 1945 existovalo ještě šest dřevěných domků. Dle dobových fotografií lze usoudit, že minimálně tři domky byly přesunuty mezi serpentiny okresní silnice vedoucí směrem k Chabeřicím, kde s různými přestavbami pravděpodobně slouží rekreačním účelům dodnes. Podle přestěhovaných domků se této oblasti začalo říkat Na Vekendech, což v roce 2008 potvrdilo i městské zastupitelstvo, které takto pojmenovalo novou ulici nacházející se v blízkosti původních baťovských weekendů.
