MIROSLAV DROFA

architekt, urbanista
(25. 10. 1908 – 1. 5. 1984)

Již ve 20 letech nastoupil Miroslav Drofa, absolvent Vyšší stavební průmyslové školy v Plzni (1923–1927), jako stavař a rozpočtář (asistent a kreslič) stavebního oddělení firmy T. & A. Baťa ve Zlíně (1928). Díky pravidelnému kontaktu s předními baťovskými architekty Františkem Lýdií Gahurou, Vladimírem Karfíkem a Jiřím Voženílkem se vypracoval na předního reprezentanta zlínské funkcionalistické architektury. Z firemní perspektivy ideálně snoubil dispozice stavebního ekonoma a projektanta, snižujícího stavební náklady při zachování vyššího standardu bydlení. Od roku 1932 se podílel na projektech baťovských továrních měst v ČSR a zahraničí.

Drofovým prvním větším samostatným projektem byl typový jednodomek s garáží „Drofa“ (1937). Nejvýznamnějšího úkolu se mu však dostalo po roce 1939 ve vedení návrhového stavebního oddělení firmy Baťa ve Zruči nad Sázavou – Baťově. Společně s V. Karfíkem realizoval projekty tovární budovy č. 2, obecné školy, Společenského domu, svobodáren I–III i firemního sídliště. V roce 1942 byl povolán zpět do Zlína a postaven do čela oddělení bytové výstavby, v němž se podílel na projektech baťovských satelitů v Otrokovicích-Baťově, Napajedlech a slovenských Baťovanech.

Po roce 1945 se M. Drofa v organizacích Stavosvit a Centroprojekt výrazně podílel na stavební obnově bombardováním poničeného Zlína. Vedle bytové výstavby (1947 experimentální zlínské sídliště Podvesná) se Drofa dlouhodobě angažoval v průmyslové výstavbě a projektech výrobních areálů, v nichž předvídal růst vlivu výrobní automatizace a jejích dopadů na prostorovou organizaci výroby (Jitex Písek, Slovenka Banská Bystrica, Jablonex Jablonec nad Nisou, Tatrasvit Košice, Vozovna Ostrava-Poruba ad.).

Přestože většina z více než stovky Drofových realizací vznikala pod tlakem měnícího se ekonomického či ideologického diktátu, Drofa nikdy neztratil vlastní rukopis tvůrce účelných staveb bez ambicí budovat si vlastními stavbami pomníky své slávy. Architekt M. Drofa byl pohřben na zlínském Lesním hřbitově.

Autor článku

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D. (1979) je český historik a hudební publicista specializující se na sociální, hospodářské a náboženské dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnictva, bydlení a každodennosti, historickou demografii, kulturní dějiny a dějiny koncernu Baťa. Studoval na univerzitě v Ostravě, působil na zahraničních univerzitách v Jeně a Vídni. Je autorem a spoluautorem více než desítky monografií a řady studií, kapitol a statí v domácích i zahraničních publikacích a periodikách. Je nositelem Ceny Josefa Pekaře (2009), Ceny Akademie věd ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2018), Mezinárodní ceny Egona Erwina Kische za literaturu faktu (2021) a Ceny předsedkyně Akademie věd ČR za propagaci nebo popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2023). Systematicky se věnuje popularizaci vědy a spolupracuje s veřejnoprávními médii, například jako odborný poradce dvoudílného televizního filmu Dukla 61 (2018) nebo televizní dokumentární série Industrie (2021).