manažer v obuvnickém průmyslu, ředitel koncernového závodu Baťa, a. s., Zlín, ve Zruči nad Sázavou
(11. 8. 1906 Zlín – ?)
Zlínský rodák Leopold Klátil se narodil v rodině zaměstnance Baťových závodů. U firmy Baťa pracoval jak Klátilův otec, tak jeho sourozenci, partneři jeho sourozenců a také Klátilova budoucí žena Justina Štíhlová, původem ze Staříče u Místku, kterou si Klátil vzal za manželku v září 1931 (v letech 1931 a 1934 se jim narodily tři děti). Obecnou, měšťanskou a pokračovací školu Klátil vychodil ve Zlíně, kde se také vyučil obuvníkem u místního Společenstva obuvníků ve Zlíně (1921–1923). V srpnu 1923 se stal zaměstnancem zlínských Baťových závodů a ve službách firmy Baťa setrval až do října 1945, a to s výjimkou povinné vojenské služby v Šumperku (1926–1927). V letech 1923–1936 působil na pozici manipulanta, výplatního a účetního obuvnických závodů ve Zlíně. Následně zastával post vrchního účetního obuvnických dílen (1936–1939) a správce skupiny obuvnických dílen (17. 3. – 23. 6. 1939). V polovině roku 1939 byl vyslán jako vedoucí pobočného závodu do koncernového podniku ve Zruči nad Sázavou – Baťově (1939–1945).
V čele nově budovaného koncernového podniku stanul Klátil v pouhých třiatřiceti letech. Podnik vedl v nesnadné době druhé světové války, kdy měl jako manažer závodu důležitého pro vedení války nesnadnou úlohu balancovat mezi českým a německým podnikovým vedením ve Zlíně, protektorátní správou a místními zaměstnanci, k nimž se podle opakovaných stížností nechoval vždy taktně. Ve funkci podnikového ředitele skončil za dramatických událostí 5. 5. 1945, kdy byl údajně zaměstnanci vyvezen ze závodu na kárách. Ve Zruči nad Sázavou - Baťově žil až do jara následujícího roku. Čekalo jej však dočasné zajištění Sborem národní bezpečnosti (od poloviny května do poloviny července 1945), následně 2. 10. 1945 ukončení pracovního poměru ve firmě Baťa pod národní správou, a nakonec i vystěhování ze zručského podnikového bytu v ředitelské vile (listopad 1945).
Bylo mu kladeno mu za vinu, že nechal či nutil zaměstnance podepsat kondolenční listiny po Heydrichově smrti z příkazu zlínského německého ředitele Miesbacha. Již Klátilovi současníci po válce pochybovali o možném Klátilově osobním angažování v této kauze a manipulačním prostoru, v němž se vůbec mohl jako ředitel v okupačních časech pohybovat. Závodní rada firmy Baťa, Zruč nad Sázavou, však měla o důvodech Klátilova propuštění jasno: „Veřejná nedůvěra celého osazenstva závodu, asociální chování během německé okupace, zajištěn MNV.“ Oficiálně byl propuštěn podle § 34 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích (nevhodné a neloajální chování vůči zaměstnavateli).
