mistr obuvnické výroby, člen strážního oddílu Československé vojenské skupiny UNRRA
(13. 3. 1926 – 25. 6. 2020)
Josef Pavliš (* 13. 3. 1926, † 2019) se narodil v Nové Vsi u Chotěboře v rodině zemědělských dělníků. Po otcově smrtelném úrazu a matčině následném brzkém úmrtí záhy osiřel. Obecnou školu absolvoval v rodné Nové Vsi, nižší ročníky občanské (měšťanské) školy vychodil v Chotěboři. Poslední ročníky Pavlišovy základní školní docházky poznamenaly události Mnichova 1938, vznik protektorátu Čechy a Morava a vypuknutí druhé světové války. Proto putoval mezi českými školami v Německém Brodu, Pohledu a České Bělé, kde žil u staršího bratra (Krátká Ves u České Bělé). Nepovinný IV. ročník občanské školy se zaměřením na výuku základů zemědělství absolvoval v české škole v Termesivech (1941).
Po ukončení základní školní docházky se rozhodl pro práci v koncernu Baťa, a. s., Zlín, a po přijímacích pohovorech v Hradci Králové nastoupil v polovině srpna 1941 do koncernového závodu ve Zruči nad Sázavou – Baťově. Josef Pavliš náležel k zakladatelské generaci zručských baťovců a do podniku nastoupil ještě v době jeho výstavby. Přes den pracoval v obuvnických dílnách, večer navštěvoval s vrstevníky Baťovu školu práce a volný čas dělil mezi sport a kulturní aktivity. V roce 1944 absolvoval tovaryšskými zkouškami Baťovu školu práce a s výučním listem obuvníka nastoupil jako dělník v šicí dílně a manipulaci vrchů.
Na samém konci druhé světové války se ocitl v Praze mezi pořádkovými silami obnovené československé republiky. V letech 1945–1946 působil v rumunském přístavu Constance jako člen strážního oddílu Československé vojenské skupiny UNRRA. V létě 1946 dal před nabídkami nástupu do armády či státní služby přednost návratu do Zruče nad Sázavou k obuvnické profesi. K vojenské uniformě se vrátil již jen v letech 1952–1953 během zkrácené jednoleté vojenské služby. V letech 1946–1952 byl členem zručské organizace TJ Sokol, než byla rozpuštěna v rámci tzv. sjednocené tělovýchovy (na všesokolském sletu 1948 byl Pavliš jedním z cvičenců a cvičenek kráčejících v čele průvodu). Po srpnu 1968 byl z politických důvodů kvůli politickým čistkám přinucen opustit funkce v závodním klubu a mistra textilní manipulace, takže se vrátil k dělnické profesi.
Až do penzionování v roce 1986 žil a pracoval ve Zruči nad Sázavou a volný čas věnoval oblíbeným vodním sportům, zahrádkaření a turistice, mj. jako průvodce československé cestovní kanceláře Čedok. Ani po odchodu do penze nezůstal nečinný a několik let pracoval jako vrátný v Institutu spojů ve Zruči nad Sázavou. S manželkou Květuší se oženil počátkem padesátých let, společně vychovávali jediného syna Luboše. Pavlišovy vzpomínky na mládí na Českomoravské vrchovině a na baťovskou Zruč čtyřicátých a raných padesátých let zachytil František Smítka během pravidelných setkání s manželi Pavlišovými u příležitosti jejich životních jubileí.
Cesta Josefa Pavliše k baťovcům a s baťovci [PDF]