Nejkomfortnějšími sériově stavěnými obytnými domy koncernu Baťa, a. s., Zlín, byly jednodomky. V baťovském továrním městě ve Zruči nad Sázavou jich stojí jedenáct. Postaveny byly v letech 1939–1940 v rámci I. etapy výstavby rodinných domů, a to mezi dnešními ulicemi Okružní a 5. května.
Nejvíce jednodomků bylo postaveno v ulici 5. května, která vede podél zeleného prospektu-parku. Jednodomky byly určeny výše postaveným zaměstnancům, například úředníkům či vedoucím výroby. Jednodomek Zruč typově odpovídá jednodomkům s garáží stavěným ve Zlíně ve druhé polovině třicátých let 20. století. Autorství je některými zdroji připisováno Miroslavu Drofovi, který vedl projekční oddělení bytové výstavby ve Zruči nad Sázavou.
Společným prvkem zlínských i zručských jednodomků je základní kubický tvar obytného domu, který je v přízemí rozšířen o garáž s verandou, nad nimiž se nachází velká terasa. Výrazným prvkem je široká korunní římsa. Zručské domky mají v obývacím pokoji a ložnici jedno velké třídílné okno. Na rozdíl od Zlína byly ve Zruči všechny domky omítnuty. Zručské baťovské obytné čtvrti dodává na různorodosti variabilně řešený prostor kolem oken. Některá okna jsou zvýrazněna jednoduchým orámováním světlejší barvou, jiná širokým pásem pohledových cihel po stranách oken. Na některých domcích je tento prostor plasticky zvýrazněn, a to i tmavším odstínem omítky. Dalším ozdobným prvkem jsou okna a garážová vrata natřená kombinací bílé a tmavě zelené barvy.
Částečně podsklepené jednodomky stojí na betonových základech. Vrchní stavba je provedena z cihel s dřevěnými stropy. Podlahy v obytných místnostech byly parketové, pomocné místnosti měly cementový potěr a v kuchyni a koupelně byly obklady. Domy byly plně elektrifikovány a připojeny ke kanalizační a vodovodní síti. Prostorové řešení jednodomků odpovídá vyššímu životnímu standardu jejich obyvatel.
V přízemí se nachází garáž, jejíž podlaha je o půl metru snížena oproti zbývajícím místnostem. Za garáží je situována vstupní veranda, která přechází do chodby. Z chodby je možné vejít do spíže, koupelny s toaletou, kuchyně a obývacího pokoje, který je největší místností v přízemí (20 m²). Z obývacího pokoje vede schodiště do malé chodbičky, z níž je možno projít na terasu, do hostinského pokoje a průchozí ložnice vedoucí do dětského pokoje. Ložnice svými proporcemi kopíruje obývací pokoj, dětský a hostinský pokoj jsou naopak skromnější s výměrou kolem 8 m².
Velkorysá terasa probíhá přes celou šíři domu (26 m²). Světlá výška místností je 2,7 m, respektive 3,2 m v garáži. Celková obytná plocha domu činí přibližně 90 m², s garáží a terasou asi 130 m². V koupelně nechyběla vana, umyvadlo a toaleta, součástí domu byla též lázeňská kamna a kotel na prádlo.
Po znárodnění firmy Baťa přešly obytné domy do vlastnictví národního podniku Sázavan. V letech 1951–1955 byly v celé obytné čtvrti ploché střechy nahrazeny střechami valbovými. V sedmdesátých letech proběhl prodej jednodomků do soukromých rukou. Kvůli velkorysému řešení obytného prostoru byly jednodomky přestavovány v menší míře než jiné obytné objekty v baťovské zástavbě. Ani jim se ovšem nevyhnuly výměny původních oken a zateplování fasád. U několika jednodomků byl původní vzhled zcela zakryt barevnou fasádou. Někteří majitelé však usilují o zachování původních prvků, například zvýraznění oken.
