Hugo Vavrečka

národohospodářský odborník, diplomat, politik, manažer v obuvnickém průmyslu
(22. 2. 1880 Polská/Slezská Ostrava – 9. 8. 1952 Brno)

Ostravský rodák Ing. Hugo Vavrečka vyrůstal v hornickém prostředí na pravém břehu Ostravice jako syn důlního vážného. V Moravské Ostravě vychodil reálku a poté se vydal za studii do Brna, kde absolvoval německou Vysokou školu technickou (1904, obor strojírenství a elektrotechnika). Začínal jako asistent české Technické vysoké školy v Brně (1905), provozovatel strojírenského a elektrotechnického poradenství (1905–1907) a národohospodářský redaktor brněnských Lidových novin (1907–1914). První světovou válku prožil jako důstojník rakousko-uherského námořnictva v Terstu (1914–1918). Ihned po válce vstoupil do služeb československé diplomacie, a to jako vládní zplnomocněnec (1918) a účastník Pařížské mírové konference v roce 1919 (odborník v segmentu hospodářství a dopravy). Brzy byl jmenován generálním konzulem v Hamburku (1920–1922), a nakonec velvyslancem ČSR v Maďarsku (1922–1926) a Rakousku (1926–1932). 

S Tomášem Baťou udržoval kontakty jako publicista a poradce nejpozději od jara 1906. Dne 7. 6. 1932 vstoupil jako ředitel do služeb koncernu Baťa. Stalo se tak pouhý měsíc před Baťovým nečekaným úmrtím při letecké havárii nad Otrokovicemi. Po Baťově smrti přijal místo člena tříčlenného koncernového direktoria po boku Jana Antonína Bati a Dominika Čipery. Ve třicátých letech působil ve vedení Svazu československého průmyslu (1932) a v Hospodářském ústředí pro střední Evropu (1936). Plédoval pro dopravní projekty odstraňující transportní bariéry mezi západní a východní polovinou republiky. V roce 1938 byl jmenován do pozice československého generálního komisaře pro Světovou výstavu v New Yorku (1938). Dne 16. 9. 1938 byl ve vládě Milana Hodži jmenován ministrem propagandy, v následující Syrového vládě působil do 1. 12. 1938 jako ministr bez portfeje (pro propagandu).

Za okupace byl členem nejužšího vedení koncernu Baťa, a. s., Zlín, v Protektorátu. Z této pozice se zásadním způsobem podílel na realizaci a rozvoji továrního města ve Zruči nad Sázavou – Baťově. Účastnil se osudových jednání s kolínským oberlandrátem Herbertem Eugenem Eckholdtem (13. 3. 1941), která rozhodla o zachování projektu baťovského továrního města v Posázaví. Za války zvláště podporoval rozvoj baťovského specializovaného školství na úrovni uzavřených vysokých škol. Do Zlína jej za okupace následoval i syn Ivan, dědečka ve Zlíně pravidelně navštěvovali i vnuci Václav (1936–2011) a Ivan Miloš Havlovi (1939–2021).

Uvalení národní správy na koncern Baťa v květnu 1945 a jeho znárodnění v říjnu téhož roku byly předzvěstí Vavrečkova odvolání z funkce a odchodu z firemních služeb počátkem roku 1946. Poválečné období bylo trpkým závěrem Vavrečkova života. Nejprve byl obžalován, souzen a nakonec zproštěn viny za údajnou kolaboraci s nacisty. Po únoru 1948 byl ovšem znovu stíhán, až byl 22. 12. 1948 odsouzen na tři roky těžkého žaláře na základě vykonstruovaných důkazů. Zatímco vězení zůstal ušetřen intervencí Klementa Gottwalda, konfiskace majetku nebyl ušetřen. Poslední dny svého života prožil v dceřině pražském bytě, zemřel v jedné z brněnských nemocnic. Vavrečka byl vášnivým sběratelem moravské lidové keramiky a také příležitostným spisovatelem. Jeho detektivní román František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1908) byl dokonce zfilmován.

Autor článku

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D. (1979) je český historik a hudební publicista specializující se na sociální, hospodářské a náboženské dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnictva, bydlení a každodennosti, historickou demografii, kulturní dějiny a dějiny koncernu Baťa. Studoval na univerzitě v Ostravě, působil na zahraničních univerzitách v Jeně a Vídni. Je autorem a spoluautorem více než desítky monografií a řady studií, kapitol a statí v domácích i zahraničních publikacích a periodikách. Je nositelem Ceny Josefa Pekaře (2009), Ceny Akademie věd ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2018), Mezinárodní ceny Egona Erwina Kische za literaturu faktu (2021) a Ceny předsedkyně Akademie věd ČR za propagaci nebo popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2023). Systematicky se věnuje popularizaci vědy a spolupracuje s veřejnoprávními médii, například jako odborný poradce dvoudílného televizního filmu Dukla 61 (2018) nebo televizní dokumentární série Industrie (2021).