Nejčastějším typem podnikového obytného domu ve Zruči nad Sázavou – Baťově byly dvojdomky. Obývali je zaměstnanci, kteří stáli přibližně uprostřed zdejší firemní profesní hierarchie. Ve Zruči bylo postaveno celkem 108 dvojdomků, z nichž 75 objektů bylo typu Zruč 1939.
Nejnižší a kvantitativně nejrozšířenější komfort hromadného bydlení nabízely učňovské a studentské internáty a svobodárny pro nesezdané zaměstnance. Následovalo individuálnější rodinné bydlení ve čtyřdomcích a dvojdomcích. Typizované jednodomky byly určeny výše postaveným zaměstnancům, například účetním či učitelům. Zaměstnancům ve vedoucích funkcích koncern Baťa, a. s., Zlín, stavěl individualizované modernistické vily.
Po provizorní ubytovně a dřevěných domcích to byly právě dvojdomky, které firma začala stavět jako první obytné objekty. Nejstarší dvojdomky se nacházejí podél ulice Okružní, původně označované jako ulice A. Prvních 25 dvojdomků bylo postaveno mezi 16. 5. 1939 (žádost o stavební povolení) a 20. 12. 1939, kdy byla podána žádost o kolaudaci. Z dobových fotografií je ale zřejmé, že ještě na konci roku 1939 první dvojdomky neměly hotové fasády.
Přibližně s měsíčním odstupem byla zahájena další výstavba v ulicích kolmých k Okružní ulici, a to od ulice Zámecké směrem dolů k továrnímu areálu. Zde byly kromě dvojdomků postaveny souběžně jednodomky a čtyřdomky. První domy v této lokalitě byly dokončeny na přelomu let 1939 a 1940, spodní část sídliště blíže továrně byla dostavěna v létě 1940. Současně s výstavbou domků probíhala úprava okolí. V září 1939 se začalo s betonováním ulice Okružní, na jaře 1940 zde proběhla výsadba živých plotů a stromů. V dalších ulicích byla úprava veřejného prostranství závislá na postupující výstavbě. Na fotografiích z konce léta 1940 je již celá čtvrť dokončena, včetně silnic, chodníků a zeleně.
Půdorysné řešení zručského dvojdomku vychází z typu 1934, který byl hojně stavěn ve zlínské čtvrti Díly. Oproti starším typům zlínských domků se schodištěm ve středu domu bylo schodiště v domech typu 1934 umístěno u obvodové zdi, čímž bylo dosaženo dvou samostatných vstupů do pokojů v patře. Nově měly domky zděné příčky místo dřívějších příček dřevěných. Novým prvkem byla ve Zruči nad Sázavou i široká římsa, která u starších typů domků chyběla. Dvojdomek Zruč 1939 byl navíc rozšířen o přístavek, čímž vznikla větší předsíň a samostatná spíž. Na střeše přístavku byla situována malá terasa. Na rozdíl od zlínských dvojdomků byly zručské dvojdomky omítány.
Dvojdomek Zruč 1939 nabízel dispozičně o něco vyšší komfort než starší typy baťovských domků. Vchodové dveře byly umístěny v přístavku a byly kryty malou stříškou. Vchodový rizalit ústil do předsíně, ze které bylo možno vejít do spíže, koupelny s toaletou, kuchyně a obývacího pokoje. Obývací pokoj a ložnice rodičů byly největšími obytnými místnostmi s výměrou 15 m². Z obývacího pokoje vedlo schodiště do patra, kde ústilo do malé chodbičky se samostatným vstupem do dvou ložnic. Součástí rodičovské ložnice byla vestavěná skříň. Z ložnice dětí (11 m²) vedl vstup na terasu umístěnou na střeše přístavku.
Dvojdomek byl plně elektrifikován a připojen k vodovodní a kanalizační síti. Částečně podsklepený objekt měl betonové základy, vrchní stavba byla provedena v cihlovém zdivu, včetně interiérových příček. Stropy byly dřevěné, podlaha v obytných místnostech byla dřevěná palubková, v ostatních místnostech byla natřena cementovým potěrem. Součástí dvojdomku byla také lázeňská kamna, kotel na prádlo, vana, umyvadlo a toaleta. Celková obytná plocha bytové jednotky ve dvojdomku činila přibližně 60 m².
Podobně jako v případě jednodomků byly i fasády dvojdomků pojaty variabilně. Setkáváme se se čtyřmi typy řešení prostoru kolem oken. Jedná se buď o jednoduché orámování, použití kontrastních širších pásů po stranách oken, nebo v celém prostoru mezi okny. Na některých fasádách byla použita kombinace posledních dvou variant, tedy zvýraznění jak prostoru mezi okny, tak i po stranách oken. Zvýraznění oken je provedeno buď pohledovou cihlou, nebo tmavším, či naopak světlejším odstínem omítky. Někdy je zvýraznění oken ještě plasticky zdůrazněno. Toto řešení se týká oken na přední a zadní fasádě, použito je ale i u některých ostatních oken. Z dobových fotografií je na několika domcích patrné dvoubarevné provedení fasády: přízemí až ke spodní linii oken v patře bylo omítnuto tmavším odstínem, zbytek prvního patra byl pak světlý.
V letech po druhé světové válce prošlo sídliště několika proměnami. V letech 1951–1955 došlo k zastřešení domů valbovými střechami. Domky byly postupně upravovány, a tak vznikaly různé verandy, které zastřešily schodiště a vstup do domu. Nejvíce změn však přinesla až v poslední léta, kdy jsou domky často upravovány přístavbami, zateplováním fasád a výměnou oken. Původní prvky velmi rychle mizí. Někteří majitelé alespoň zachovávají vnější vzhled s použitím pohledových cihel či barevného odlišení v oblasti oken.
