Ve druhé polovině třicátých let 20. století došlo na půdě Baťova koncernu ke změně v pojetí baťovských domků. Hospodárnost výstavby již nebyla napříště jediným rozhodujícím kritériem. Ke slovu se přihlásila také praktičnost, pohodlí a specifické potřeby rodin, které domy obývaly. Změna byla iniciována především Janem Antonínem Baťou, který přešel do čela koncernu po zesnulém bratru Tomášovi (1932). Stavební oddělení vyhlásilo mezinárodní soutěž na obytné domy, realizovány byly odborné výstavy o bydlení pro širokou veřejnost a stavěly se experimentální obytné kolonie.
Jednou z nich byl i soubor domů ve zlínské Lesní čtvrti (1940), kde se nachází hned několik rozmanitých typů rodinných domů. Byl jím i dvojdomek Drofa II, který se zcela vymykal baťovské typologii rodinných domů. Setkáváme se v něm s vysokou sedlovou střechou s vikýřem a netypickým dispozičním řešením. Otázkou zůstává, do jaké míry šlo o architektovu invenci, nebo naopak o nutnost podřídit se vizuálnímu stylu architektury nacistického Německa, který byl u nově schvalovaných staveb vyžadován. Autorem nového typového dvojdomku byl architekt Miroslav Drofa, který se největší měrou podílel na stavební a architektonické podobě protektorátní Zruče nad Sázavou – Baťova.
Dvojdomků tohoto typu, lidově zvaných „Mysliveček“, je v baťovské části Zruče devět. Nacházejí se v severozápadní polovině sídliště dobově nazývané Dolní čtvrť v dnešních ulicích Okružní a Revoluční. Jejich stavba započala v červnu 1940 a skončila počátkem roku 1941. Probíhala současně s budováním domků typu Drofa I a Florián. Podle původních plánů měla čtvrť rodinných domků zasahovat až na Pohoří, ale v důsledku zákazu výstavby okupačními úřady zůstalo pouze u obytné zástavby dvou ulic.
V návrhu zlínského prototypu jsou zaznamenána dvě dispoziční řešení. První varianta má v přízemí obytnou kuchyni, ložnici, koupelnu, toaletu a spíž, v patře je pak druhá ložnice a půda. Druhá varianta má kuchyň samostatně v přízemí namísto ložnice, do patra je pak přesunuta koupelna, místo níž je v přízemí situována prádelna. Byt má pouze jednu ložnici v patře. Pro Zruč však byla navržena třetí varianta, která se více podobá dispozicím u ostatních místních domků. V hlavní části domu se nachází obývací pokoj (14,50 m²) a samostatná kuchyně (12 m²), v přístavku je pak na jedné straně umístěna koupelna, naproti přes chodbu toaleta a spíž. Všechny místnosti měly samostatné vstupy, z obývacího pokoje pak vedlo schodiště do patra, kde se nad obývacím pokojem nacházela ložnice. Z chodbičky vedly také dveře na terasu, která byla na dvojdomek opravdu prostorná (téměř 10m²). Ve zbývajícím prostoru podkroví, který měl původně sloužit jako půda, byla vybudována druhá ložnice.
Stejně jako ostatní typy rodinných domů byl dvojdomek Drofa II částečně podsklepen s betonovými základy. Vrchní stavba byla cihlová, včetně příček, a střecha byla pokryta pálenými taškami. Domky byly hladce omítnuty, pouze kolem oken bylo vytvořeno rámování, v některých případech zdůrazněné bílým nátěrem. Na bočních stranách vikýře pak byl použit cihelný obklad. Podlahy v obytných místnostech byly dřevěné, v pomocných místnostech byl cementový potěr. K domku patřilo standardní vybavení, tedy kotel na vyváření prádla v suterénu, vana, umyvadlo a lázeňská kamna v koupelně, dále toaleta a dřez. Samozřejmostí bylo napojení k elektrické a kanalizační síti.
Jako ostatní stavby ve zručském Baťově měnily i tyto domky svou tvář. Nejprve byly přistavovány verandy kryjící hlavní vstup, později bylo mnoho z nich zatepleno, případně ještě zvětšeno přístavbou. Některé domky jsou ale stále zachovány v původním stavu.
