Jedním ze tří typů dvojdomků, které byly postaveny v tzv. dolní kolonii na západní straně podnikového sídliště ve Zruči nad Sázavou – Baťově, je dvojdomek nesoucí jméno svého autora Miroslava Drofy. Čtrnácti realizovanými objekty je nejčastěji zastoupeným typem dvojdomku.
Stejně jako u dalších staveb v této lokalitě byl jeho vzorem jeden z domků v experimentální kolonii Lesní čtvrť ve Zlíně. Ta byla vybudována na základě nových požadavků koncernu Baťa, který na sklonku třicátých let preferoval větší rozmanitost jak v řešení interiéru, tak exteriéru. Ve Zlíně tak můžeme nalézt zajímavá řešení vnitřních dispozic i fasád. Zručská II. etapa výstavby sídliště započala v polovině roku 1940 a skončila počátkem roku 1941. Podle původních regulačních plánů měla obytná čtvrť pokračovat přes ulici Chabeřickou až Na Pohoří. Kvůli následnému zákazu výstavby okupačními úřady však k realizaci celého sídliště nedošlo.
Jednoduchým kubickým tvarem se dvojdomek Drofa I odlišuje od typů Zruč 1939 a Florián. Oproti nim má také širší okna v obývacích pokojích a ložnicích na přední fasádě. Na zadní fasádě jsou kuchyňská okna doplněna stejně vysokými úzkými okny z toalet. Oproti domkům Zruč 1939 a Florián je o 80 cm širší, ale o 60 cm kratší. Zastavěnou plochou jsou však objekty téměř totožné. Florián a Zruč 1939 však mají ještě čtyřmetrový přístavek.
Vstupní dveře jsou kryty balkonem, jehož zabezpečení je tvořeno dvěma různými způsoby: u domků v Okružní ulici se setkáváme s betonovou zídkou, naproti tomu u domků v ulici Revoluční bylo použito subtilnější kovové zábradlí. Vnitřní uspořádání bylo vyřešeno netypicky. Předsíň má tvar pětiúhelníku díky zkoseným dveřím do obývacího pokoje. V přízemí se dále nacházejí kuchyně, spíž, samostatná toaleta a schodiště do suterénu. Stejné půdorysné řešení bylo použito i v patře. Nad obývacím pokojem je situována ložnice, nad kuchyní je umístěn dětský pokoj. Koupelna zaujímá místo nad toaletou a spíží. Všechny místnosti jsou propojeny chodbou, na které je umístěn také vstup na balkon.
Stavební konstrukce odpovídá dobovým standardům koncernu Baťa. Základy a sklep jsou betonové, vrchní stavba je cihlová se zděnými příčkami a stropní a střešní konstrukce jsou dřevěné. V obytných místnostech byla dřevěná palubková podlaha; v kuchyni a pomocných místnostech byl použit cementový potěr. K základnímu vybavení patřil kotel na vyváření prádla umístěný v suterénu, koupelnová lázeňská kamna na ohřev vody, vana, umyvadlo, toaleta a dřez. V ložnici nad schodištěm pak byla umístěna vestavěná skříň. Dům byl napojen na vodovod i kanalizaci a byl elektrifikován.
Domky byly dokončeny s plochou střechou, ale ještě v době války byly nahrazeny střechami valbovými. Přestože původní plány navrhují omítanou fasádu s výraznými prvky cihelného obkladu kolem oken, dveří a v celém horním patře, realizace ve Zruči byla jiná. Většina domků měla hladkou omítku, jen několik domků v Okružní ulici mělo cihelný obklad po bocích oken či mezi okny. Výrazným prvkem pak bylo použití kontrastních barev na okna a dveře, zpravidla kombinace bílé s modrou, zelenou či hnědou.
Podobně jako u ostatních staveb v Baťově doznaly domky Drofa I značných změn. S přechodem do osobního vlastnictví dochází k častým přestavbám a zateplování. Mnohé domky jsou již změněny k nepoznání, několik si jich ale stále zachovává původní ráz, především v Revoluční ulici.
