Přestože se obyvatelé Zruče nad Sázavou po druhé světové válce potýkali s populačními, ekonomickými i sociálními problémy, poptávka po kulturním vyžití neklesala, spíše naopak. Od roku 1942 bylo promítáno v biografu ve společenském domě. V původní vile vedoucího závodu fungovala po válce knihovna a Svaz české mládeže, který nabízel poměrně pestrou škálu zájmových kroužků. Trvalé zázemí však chybělo amatérskému divadelnímu souboru, který v Baťově působil již od roku 1940. Proto bylo v rámci poválečného dvouletého hospodářského plánu přistoupeno k vyčlenění financí pro stavbu samostatné divadelní budovy. Její základní kámen byl položen záhy po převratu v únoru 1948. Slavnostní otevření proběhlo v dubnu 1950 uvedením opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Autorství návrhu zručského divadla bylo ve své době připisováno zlínskému (gottwaldovskému) koncernovému řediteli „soudruhu Dr. I. Holému“. V některých soudobých pramenech je však jako autor stavby uveden Miroslav Drofa.
Divadlo bylo atypicky situováno v těsné blízkosti továrního areálu. Tomu odpovídala i jeho forma jednoduché přízemní stavby halového typu, která byla v místě hlediště částečně zapuštěna pod úroveň terénu. Konstrukce spočívala na cihlových sloupech, které nesly betonové překlady přes celou šíři půdorysu. K dostatečnému osvětlení haly byla využita velká okna, některé segmenty mezi sloupy pak byly vyzděny. Nad stropním podhledem byly umístěny dřevěné příhradové vazníky, na kterých spočívala nízká sedlová prkenná střecha pokrytá lepenkou. Fasáda byla ponechána neomítnutá, a svým vzhledem tak korespondovala se sousedními továrními budovami. Menší část divadla zřejmě již od počátku sloužila strojírenské dílně, která zde vyráběla vysekávací nože pro obuvnickou výrobu. Největší prostor budovy zaujímal divadelní sál, který měl kapacitu 650 sedadel. Za jevištěm byla oddělená část pro výrobu a sklad kulis, kde také vznikaly plakáty k oslavám státních a stranických svátků v éře státního socialismu. Celé divadlo bylo jednoduše zařízeno bez výraznějších dekorativních prvků, které bychom u budovy tohoto typu nejspíše očekávali.
Otevření divadla bylo pro místní ochotnický kroužek velkým progresem, protože do té doby uváděl svá představení pouze jednou týdně v prostorách kina ve společenském domě. Prvním představením byly Čtyři boty a dva podpatky v roce 1940 na březnové besídce Baťovy školy práce v závodní jídelně. Kroužek měl 30 členů a jeho repertoár zahrnoval i ve své době populární komedii U pokladny stál nebo operetu Okolo rybníka. V říjnu 1945 byla většina spolků a zájmových organizací sdružena v Místní osvětové radě, pod niž patřily i dramatický odbor Klubu absolventů Baťovy školy práce a Ochotnický spolek Tyl. Osvětová rada byla následně v roce 1949 zrušena a její činnost převzalo ROH a jeho Klub pracujících v Sázavanu, jehož divadelní odbor čítal 77 členů. Budova divadla byla využívána nejen místními spolky, ale i pro hostování jiných souborů. Například v roce 1970 zde proběhlo 30 představení s návštěvností 8890 diváků (průměrná návštěvnost činila takřka 300 diváků). Závodní klub pracujících fungoval až do roku 1989, i když v posledních letech socialismu jeho aktivity slábly.
Po roce 1989 byl národní podnik Sázavan transformován na akciovou společnost, která divadlo v roce 1992 i přes nevoli místních obyvatel uzavřela. V první polovině devadesátých let byla budova divadla částečně upravena. Hlediště bylo zavezeno a podlaha srovnána, jeho prostory sloužily jako sklad. V zadní části objektu fungovala stavební údržba a elektrodílna, přední část budovy stále využívala dílna na vysekávací nože. Po krachu Sázavanu v roce 1998 byl jeho areál rozprodán a divadelní budovu koupila firma Sázavan strojírny, která ji pronajímala dalším subjektům. Nyní budova stále slouží místním podnikatelům jako výrobní a skladovací prostory. V interiéru došlo k úplnému odstranění divadelního vybavení a k částečným stavebním úpravám. Dále byla vyměněna okna a střešní krytina. Nedošlo však k žádné větší přestavbě a fasáda je stále v původním stavu. Přestože se v době vzniku jednalo o společensky významnou stavbu, dnes svou formou nevybočuje z řady dalších objektů v továrním areálu.
