Čtyřdomek Zruč patří s obytnou plochou jedné bytové jednotky (necelých 60 m²) k typově nejméně komfortnímu rodinnému bydlení ve Zruči nad Sázavou – Baťově. Právě čtyřdomek byl prvním typem firemního bydlení, které koncern Baťa začal pro své zaměstnance ve Zlíně hromadně budovat. Postupem času však firma přistoupila k výstavbě dvojdomků jako ideálního kompromisu mezi soukromím pro rodinu a hospodárností výstavby. Čtyřdomek však nevymizel a byl dále uplatňován, především při výstavbě nových továrních měst. Ve Zruči nad Sázavou se jich nachází dvacet a jsou rozptýleny v obytné zóně mezi ulicemi Okružní a 5. května, kde se pravidelně střídají řady dvojdomků a čtyřdomků.
Jejich výstavba probíhala od konce roku 1939 do podzimu 1940 souběžně s okolními dvojdomky a jednodomky. Během roku 1940 proběhla i finální úprava okolí, v němž bylo vysázeno 1050 ovocných stromů, 920 okrasných stromů a 11 700 keřů. Na rozdíl od typizovaných zlínských čtyřdomků z poloviny dvacátých let 20. století, jejichž byty byly zrcadlově shodné, ve Zruči byly bytové jednotky umístěny v řadě a lišily se půdorysným uspořádáním vnitřních a vnějších bytů. Rozdíl byl v obslužné části přízemí. Vnitřní byty měly vstup zapuštěný do hmoty domu, čímž vzniklo chráněné závětří, ale ubylo místo pro spíž, jejíž plocha činila pouhých 0,5 m².
Ze čtvercové chodby pak vedly dveře do kuchyně, obývacího pokoje, schodiště do sklepa a na toaletu. Vnější byty měly vstup umístěný na bočních fasádách, na který navazovala menší obdélná předsíň. Díky tomuto řešení se šetřilo prostorem zapuštěného vstupu, který byl využit právě pro větší spíž s plochou 2,5 m². Další místnosti v přízemí i v patře byly shodné. V zadní obslužné části se nacházela malá kuchyň, v přední části pak obývací pokoj s výměrou 14 m². Z něj vedlo schodiště do horní chodbičky (u vnějších bytů osvětlené oknem), z níž se dalo projít do koupelny, dětského pokoje a ložnice, půdorysně shodná s obývacím pokojem.
Stejně jako ostatní domky je i čtyřdomek částečně podsklepený betonovým zdivem. Ve sklepě byl zabudovaný kotel na vyváření prádla s otevřeným topeništěm. Vrchní stavba je cihlová s dřevěnými stropními a střešními konstrukcemi. Střecha byla pokryta lepenkou a zvýrazňuje ji široká korunní římsa. Podlahy v obytných místnostech byly palubkové, ostatní byly natřeny cementovým potěrem. K vybavení bytu patřila lázeňská kamna pro ohřev vody v koupelně, vana, umyvadlo, výlevka a toaleta. Čtyřdomek byl plně elektrifikován a napojen na veřejnou kanalizaci. Stejně jako u ostatních domků v Baťově se fasády jednotlivých čtyřdomků lišily.
Shodným znakem byla mělce zapuštěná omítka mezi okny obytných místností. Ta měla buď jiný odstín, nebo byla vyplněna cihlovým obkladem. Ten se v některých případech nacházel i v úzkém pruhu na vnějších stranách oken. U čtyřdomků se také setkáváme s variantou tmavšího odstínu omítky přízemní části domu (sahající do úrovně spodní linie horních oken) a světlým odstínem ve zbývající části fasády. Na rozmanitosti v uniformitě stejných domů přidávala okna, která byla natřena v kontrastní kombinaci bílé a tmavě zelené či modré barvy. Další osud čtyřdomků byl podobný jako u ostatních baťovských domů. V letech 1951–1953 proběhla úprava střech z plochých na valbové, a byly to právě čtyřdomky, u kterých se s výměnami začalo.
V socialistické éře byly domky jen minimálně upravovány. U většiny z nich vznikly dřevěné verandy kryjící vstupy do domů. K velkým úpravám došlo až v porevoluční době, zejména s nástupem milénia, kdy byly domky hojně přestavovány, zvětšovány a zateplovány. Často se setkáváme i s případy, kdy má každá čtvrtina domku jinou fasádu a velikost. Tím se bohužel unikátní jednota baťovské výstavby zcela vytrácí.
