Pro nový tovární areál Baťových závodů ve Zruči nad Sázavou bylo zapotřebí zajistit dodávky tepla. Proto již koncem roku 1939 probíhala výstavba tzv. malé kotelny, která se nacházela za první výrobní budovou. Jednalo se o přízemní stavbu skromného půdorysu s cihelnou konstrukcí. Svou kapacitou by však pro vytápění dalších budov nestačila, a proto bylo v říjnu 1940 započato s výstavbou nové kotelny. Ta se nacházela vedle první výrobní budovy a měla již železnou konstrukci s cihelnou vyzdívkou.
Tři střední segmenty nové kotelny dosahovaly výšky téměř 18 m, pravý boční segment pak byl nižší s výškou přibližně 13,5 m. V první fázi byly položeny betonové základy a vztyčena železná konstrukce, na kterou byly umístěny uhelné parní kotle s veškerým potřebným technologickým zázemím. Teprve poté došlo k vyzdívání stěn. Na ploché střeše byl vztyčen plechový komín, který dosahoval výšky 15 m. Fasádě z režného zdiva dominovala vysoká okna probíhající přes horní polovinu budovy. Kotelna byla vybavena také umyvadlem a sprchou pro zaměstnance. Centrála tepla byla dokončena v roce 1941 a do roku 1948 byla doplněna levým bočním segmentem. Plechový komín byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nahrazen samostatně stojícím cihlovým komínem, který se stal pomyslným symbolem Sázavanu.
S pokračující výstavbou nové Zruče v době socialismu přibývalo budov, které byly na kotelnu napojeny. V roce 1999 centrálu tepla zakoupilo město v rámci konkurzního řízení a v roce 2003 proběhla rekonstrukce, během níž byly vyměněny staré kotle ještě z baťovské éry za nový kotel na spalování biomasy. Dále byl snížen cihlový komín, ale jiné výrazné změny nebyly provedeny. Proto si centrála tepla do dnešní doby zachovává svou původní formu i funkci.
