Vladimír Karfík
© Státní okresní archiv Zlín

Vladimír Karfík

architekt, urbanista, vysokoškolský pedagog
(26. 10. 1901 Idrija, Slovinsko – 6. 6. 1996 Brno)

Rodák ze Slovinska Vladimír Karfík absolvoval studia architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Začínal jako elév projekční kanceláře legendárního amerického stavitele a architekta Franka Lloyda Wrigtha (1867–1959), nejspíše nejvlivnějšího severoamerického architekta 20. století. V letech 1930–1946 byl nejprve členem a poté vedoucím projekčního oddělení stavební kanceláře Baťova koncernu. Společně s Janem Antonínem Baťou a dalšími čtyřiatřiceti odborníky se podílel na interním firemním manuálu Průmyslové město (1938), který kodifikoval principy baťovského projektování a stavitelství. V roce 1946 národní podnik Baťa nuceně opustil. Nové uplatnění nalezl na bratislavské Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické a následně na univerzitě v La Valettě na Maltě (1978–1982).

Se jménem Vladimíra Karfíka je spojena celá řada ikonických projektů baťovského firemního stavitelství. Ve Zlíně se podílel na dokončení společenského domu (1933) a projektu a realizaci obchodního a společenského domu ve zlínské čtvrti Díly (1937), sboru Církve českobratrské evangelické (1937) či správní budovy č. 21, „Baťova mrakodrapu“ (1938). Pro koncernové tovární město Otrokovice-Baťov projektoval společenský dům (1936) a neuskutečněný návrh kostela-památníku (realizován ve slovenských Šimonovanech-Baťovanech). Jeho realizace bychom nalezli i za českými hranicemi, ať již na Slovensku, nebo v chorvatském Borovu či nizozemském Amsterdamu (obchodní dům firmy Baťa na rušné třídě Kalverstraat). Ve Zlíně projektoval i po roce 1945 (budova krajského národního výboru, obytné domy Na Obecinách a v Zálešné).

Karfík je rovněž autorem cenných memoárů, v nichž věcně, kriticky a s nadhledem popisuje realitu a postavy baťovského Zlína. S Tomášem Baťou sice sdílel jeho nadšení pro vysokopodlažní budovy (Karfíkův osmipodlažní „mrakodrap“ v Brně,  desetietážový obchodní dům ve Zlíně, jedenáctietážový společenský dům tamtéž a šestnáctipodlažní Baťův mrakodrap ve Zlíně z roku 1938), kriticky se však vyjadřoval jak k Baťovu nevybíravému slovníku, tak k jeho autoritativnímu stylu řízení, hektickému pracovnímu tempu či extrémní pracovní zátěži baťovských zaměstnanců. 

Do dějin továrního města Baťova koncernu Zruč nad Sázavou – Baťov se Vladimír Karfík zapsal hned několikerým způsobem. Předně se společně s baťovskými řediteli Miesbachem a Vavrečkou účastnil rozhodujícího jednání s protektorátními úřady 13. 3. 1941, které rozhodlo o budoucnosti baťovské Zruče. Po stránce stavebně architektonické se s Karfíkovým jménem setkáváme jak ve stavební dokumentaci válečné zástavby (jednodomky a dvojdomky Zruč, společenský dům), tak na plánech poválečné zástavby inspirované Karfíkovými bytovými domy ve zlínské Fučíkově čtvrti (1947).

Autor článku

Author profile picture

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D. (1979) je český historik a hudební publicista specializující se na sociální, hospodářské a náboženské dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnictva, bydlení a každodennosti, historickou demografii, kulturní dějiny a dějiny koncernu Baťa. Studoval na univerzitě v Ostravě, působil na zahraničních univerzitách v Jeně a Vídni. Je autorem a spoluautorem více než desítky monografií a řady studií, kapitol a statí v domácích i zahraničních publikacích a periodikách. Je nositelem Ceny Josefa Pekaře (2009), Ceny Akademie věd ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2018), Mezinárodní ceny Egona Erwina Kische za literaturu faktu (2021) a Ceny předsedkyně Akademie věd ČR za propagaci nebo popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2023). Systematicky se věnuje popularizaci vědy a spolupracuje s veřejnoprávními médii, například jako odborný poradce dvoudílného televizního filmu Dukla 61 (2018) nebo televizní dokumentární série Industrie (2021).

< Zpět na osobnosti