Ve čtyřicátých letech 20. století byl jedním z největších problémů baťovské Zruče nad Sázavou nedostatek ubytovacích kapacit, který se kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu stále prohluboval. Od roku 1942 nevznikla v celém městě prakticky žádná novostavba. Proto se po roce 1945 pro nové vedení místního národního výboru stala bytová otázka jedním z hlavních témat. Bylo však třeba vytvořit nový regulační plán, který byl po průtazích schválen až v roce 1948. Stále přetrvávající problém s dodávkami stavebního materiálu protahoval výstavbu a nutil ji realizovat nové obytné objekty po menších celcích.
Prvním poválečným zručským projektem v Baťově, který vznikl v rámci dvouletého hospodářského plánu na obnovu Československa (tzv. dvouletky), byl soubor tří bytových domů. Pro stavbu byl vybrán pozemek podél železniční trati za řadou dvojdomků druhé etapy v Okružní ulici. Projekt byl schválen již v roce 1946, stavba však probíhala v letech 1947–1948. I v tomto případě se jednalo o import zlínské baťovské architektury do Zruče nad Sázavou. Identické domy, ovšem s typickou cihlovou fasádou a mírným odstupňováním jednotlivých sekcí, stojí ve zlínské Fučíkově čtvrti – Obecinách. Autorem návrhu byl přední baťovský architekt Vladimír Karfík, který sice v roce 1946 odešel do Bratislavy, stále však spolupracoval na projektech pro znárodněnou firmu Baťa, později národní podnik Svit. Oba bytové celky vznikaly souběžně, ve Zlíně však bylo postaveno více obytných domů a jejich výstavba pokračovala i v dalších etapách.
Třípatrové domy čp. 706–714, kterým se dodnes říká Dvouletky, propůjčily jméno přilehlé ulici. Dvouletky nabízely ve své době vyšší komfort bydlení. Nacházely se zde tří- a čtyřpokojové byty s výměrou zhruba 60–70 m2. Atypické byty byly situovány na okrajích bytovky: na levé straně z pohledu od vchodu byly čtyřpokojové byty, na opačné straně domu se nacházel standardní třípokojový byt, zvětšený ovšem o arkýř s rohovým oknem, dodávající obývacímu pokoji více světla. Každý byt měl vlastní balkon se zajímavě řešeným oblým zábradlím. K zařízení bytu patřila vybavená kuchyně, vestavěné skříně v malé šatně a koupelna. U menších bytů byla toaleta umístěna v koupelně, u čtyřpokojových bytů byla samostatná; ke kuchyni přiléhala malá spíž. V suterénu byly sklepy a společné prostory na praní a sušení prádla. Každý vchod měl shoz odpadů a vlastní spalovnu. Konstrukce domu byla cihlová s betonovými základy a plochou střechou. Fasáda byla hladce omítnuta bez dalších dekorativních prvků.
V současnosti jsou domy zatepleny a proběhla výměna oken. Stále si ale zachovávají svůj původní charakter a nabízejí bydlení na pomezí města a volné přírody.
