odborník a manažer v obuvnickém průmyslu,
německý provozní ředitel a vojenský průmyslový vedoucí firmy Baťa, a. s., Zlín
(17. 9. 1895 Norimberk – 1975)
Říšskoněmecký občan JUDr. Albrecht Miesbach byl obuvnickým odborníkem, zvláště v segmentu obchodu s obuví. Vystudovaný právník (Würzburg 1921) a od roku 1921 zaměstnanec augsburské obuvnické firmy Berneis-Wessels (od roku 1931 August Wessels, Augsburg) vstoupil do osobního kontaktu s firmou Baťa již v roce 1921. O deset let později s ní navázal první oficiální kontakt jménem firmy Wessels, v níž byl těsně před první světovou válkou zaměstnán i Jan Antonín Baťa. V roce 1936 si Miesbach jako vedoucí a ředitel závodů Wessels osobně prohlédl Baťovy závody ve Zlíně. Když však s vypuknutím druhé světové války narukoval na západní frontu jako důstojník letectva, stěží mohl tušit, že koncern Baťa si na základě vzájemných nadstandardních vazeb vybere právě jej do pozice německého provozního ředitele a vojenského průmyslového vedoucího firmy Baťa, a. s., Zlín. Dozorujícím německým ředitelem Baťových závodů byl jmenován jako znalec a poradce Úřadu pro hospodářství obuvnické a kožařské při NSDAP. Ve funkci dosazeného německého správce podniku vystřídal obávaného nacistu Bernhubera, který prosazoval přestěhování zlínské výroby včetně zaměstnanců do Říše. V úterý 6. 8. 1940 představil Miesbacha ředitel Hugo Vavrečka zlínským zaměstnancům Baťových závodů ve vysílání závodního rozhlasu. S Miesbachovou pomocí byl podnik a jeho zaměstnanci uchráněni před největšími represemi ze strany okupační správy. V mnoha případech se postavil na stranu českých zaměstnanců a Zlín uchránil před vyhlášením stanného práva na podzim 1941. Když vypuklo Slovenské národní povstání, na obě strany hrající Miesbach podpořil koncernovými financemi povstalecké síly. Na sklonku války se pokusil na šedesáti stranách nastínit organizační principy, na nichž byly vybudovány Baťovy závody, o nichž psal v německém odborném tisku již v polovině třicátých let. Miesbachova rodina opustila Zlín již v březnu 1945, počátkem května ji do Augsburgu následoval i Miesbach. V roce 1946 dobrovolně stanul před mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti, který jej shledal nevinným. Po návratu do Německa Miesbach opět působil ve službách firmy Wessels. Zemřel ve věku osmdesáti let v rodném Německu. Koncernem Baťa byla v letech 1943–1945 zaměstnávána i Miesbachova dcera Irma (* 1923), která nalezla uplatnění mezi zaměstnanci Baťovy Školy umění. Miesbachovou sekretářkou byla další příbuzná, švagrová Gerstnerová.
